Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Motorola 680x0
---------------------------------------------------------------------

Bruce Perens

Sven Rudolph

Igor Grobman

James Treacy

Adam Di Carlo

verze 3.0.23, 16 May, 2002

-------------------------------------------------------------------------------

Souhrn
------

Dokument obsahuje návod na instalaci systému Debian GNU/Linux 3.0, na
počítačích Motorola 680x0 (,,m68k''). Naleznete v něm rovněž odkazy
na další dokumentaci. Návod _není_ určen pro uživatele s již
nainstalovaným systémem. Pokud chcete přejít k novější verzi
distribuce, podívejte se na Poznámky k Debianu verze 3.0
(http://www.debian.org/releases/woody/m68k/release-notes/).

Autorská práva
--------------

Dokument může být šířen a pozměněn za podmínek licence GNU General
Public License.
(C) 1996 Bruce Perens
(C) 1996, 1997 Sven Rudolph
(C) 1998 Igor Grobman, James Treacy
(C) 1998--2002 Adam Di Carlo

Tento dokument je volně šiřitelný, můžete ho distribuovat nebo
pozměnit za podmínek uvedených v licenci GNU General Public Licence
verze 2 případně pozdější publikované Free Software Foundation.

Dokument je distribuován s nadějí, že je užitečný, ale nevztahují se
na něj _jakékoli záruky_, dokonce ani záruka předpokládaná pro
zakoupené zboží a jeho vhodnost pro daný účel. Podrobnosti jsou v
licenci GNU General Public License.

Licenci GNU General Public License najdete v distribuci Debian v
souboru `/usr/share/common-licenses/GPL' nebo na WWW GNU
(http://www.gnu.org/copyleft/gpl.html). Můžete o ní zažádat dopisem
na adresu Free Software Foundation, Inc., 59 Temple Place - Suite 330,
Boston, MA 02111-1307, USA.

Požadujeme, aby v dílech odvozených od tohoto dokumentu byl uveden
Debian a autoři tohoto dokumentu. Pokud pozměníte a vylepšíte tento
návod, uvědomte o tom autory zasláním zprávy na adresu
<debian-boot@lists.debian.org>.

-------------------------------------------------------------------------------

Obsah
-----

1. Vítejte v Debianu
1.1. Co je Debian?
1.2. Co je GNU/Linux?
1.3. Co je Debian GNU/Linux?
1.4. Co je Hurd?
1.5. Získání Debianu
1.6. Jak získat nejnovější verzi tohoto dokumentu?
1.7. Organizace tohoto dokumentu
1.8. O licenčních ujednáních

2. Požadavky na počítač
2.1. Podporovaná zařízení
2.2. Instalační média
2.3. Požadavky na paměť a diskový prostor
2.4. Hardware k připojení k síti
2.5. Ostatní zařízení
2.6. Hardware určený pro GNU/Linux

3. Než začnete
3.1. Přehled instalačního procesu
3.2. Záloha dat
3.3. Dále budete potřebovat
3.4. Plánované použití systému
3.5. Splnění minimálních hardwarových požadavků
3.6. Rozdělení disku před instalací Debianu
3.7. Než začnete s instalací ...

4. Získání instalačních médií
4.1. Oficiální sada CD
4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel
4.3. Zápis obrazů disků na diskety
4.4. Příprava souborů pro zavedení z pevného disku
4.5. Příprava souborů pro zavádění pomocí TFTP
4.6. Automatická Instalace

5. Zavedení instalačního systému
5.1. Zaváděcí argumenty
5.2. Instalace z CD-ROM
5.3. Zavedení systému z disket
5.4. Zavedení z pevného disku
5.5. Zavedení z TFTP
5.6. Problémy se zavedením instalačního systému
5.7. Úvod do programu `dbootstrap'
5.8. ,,Výběr jazyka''
5.9. ``Poznámky k verzi''
5.10. ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''
5.11. ``Konfigurovat klávesnici''
5.12. Poslední varování

6. Poznámky k rozdělování disku
6.1. Počet a velikost oblastí
6.2. Strom adresářů
6.3. Doporučené rozdělení disku
6.4. Názvy zařízení v Linuxu
6.5. Dělící programy v Debianu
6.6. ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl''
6.7. ``Inicializovat linuxový oddíl''
6.8. ``Připojit zinicializovaný oddíl''
6.9. Připojení oblastí nepodporovaných programem `dbootstrap'

7. Instalace jádra a základního systému
7.1. ``Instalovat jádro a moduly operačního systému''
7.2. NFS
7.3. Síť
7.4. ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''
7.5. ``Konfigurovat síť''
7.6. ``Instalovat základní systém''

8. Zavedení vašeho nového systému
8.1. ``Nastavit systém startovatelný''
8.2. Okamžik pravdy
8.3. (Základní) přizpůsobení Debianu
8.4. Nastavení časového pásma
8.5. MD5 hesla
8.6. Podpora stínových hesel (Shadow Password)
8.7. Nastavení rootova hesla
8.8. Vytvoření uživatelského účtu
8.9. Nastavení PPP
8.10. Nastavení APT
8.11. Instalace balíčků: základní nebo pokročilá
8.12. Jednoduchá cesta --- instalace úloh
8.13. Pokročilá správa balíčků programem `dselect'
8.14. Výzvy během instalace balíčků
8.15. Přihlášení do systému

9. Další kroky
9.1. Začínáte se systémem UNIX
9.2. Vypínání systému
9.3. Orientace v Debianu
9.4. Další dokumentace
9.5. Kompilace nového jádra

10. Technické údaje o zaváděcích disketách
10.1. Zdrojové texty
10.2. Záchranná disketa
10.3. Náhrada jádra na záchranné disketě

11. Dodatek
11.1. Další informace
11.2. Jak získat Debian GNU/Linux
11.3. Zařízení v Linuxu
11.4. Místo potřebné pro úlohy
11.5. Vliv parametrů ,,verbose'' a ,,quiet'' na upovídanost
instalačního programu

12. Administrivia
12.1. O tomto dokumentu
12.2. Jak přispět k tomuto návodu
12.3. Hlavní spoluautoři
12.4. Český překlad
12.5. Ochranné známky

-------------------------------------------------------------------------------

1. Vítejte v Debianu
--------------------

Máme radost, že jste se rozhodli vyzkoušet Debian. Poznáte, že je
výjimečný mezi distribucemi operačních systémů. Debian přináší
kvalitní volně šiřitelný software z celého světa a spojuje jej do
koherentního celku. Přínos tohoto softwaru v distribuci Debian je
mnohem vyšší než celkový přínos samostatných programů.

1.1. Co je Debian?
------------------

Debian je výhradně dobrovolnická organizace věnující se vyvíjení
svobodného software a podpoře zájmů Free Software Foundation. Začali
jsme v roce 1993, když se Ian Murdock rozhodl vytvořit kompletní a
soudržnou softwarovou distribuci založenou na relativně novém jádře
Linux. Ian rozeslal otevřenou výzvu softwarovým vývojářům, kteří by
chtěli přispívat do projektu. Relativně malá skupina zasvěcených
nadšenců, původně financována Free Software Foundation
(http://www.fsf.org/fsf/fsf.html) a ovlivněna filosofií GNU
(http://www.gnu.org/gnu/the-gnu-project.html), se během let rozrostla
do organizace sestávající z asi 800 _vývojářů_.

Vývojáři jsou zapojeni do mnoha aktivit zahrnujících: administraci
služeb WWW (http://www.debian.org/) a FTP (ftp://ftp.debian.org/),
vytváření grafického designu, právní analýzy softwarových licencí,
psaní dokumentace a samozřejmě správu softwarových balíků.

V zájmu sdělování našich filosofií a lákání vývojářů, kteří věří tomu,
co Debian reprezentuje, jsme publikovali množství dokumentů, které
nastiňují hodnoty a slouží jako návody těm, kteří se chtějí stát
vývojáři Debianu.
* Kdokoli, kdo souhlasí se závazky plynoucími z Debian Social
Contract (http://www.debian.org/social_contract) se může stát
novým vývojářem (http://www.debian.org/doc/maint-guide/). Každý
vývojář může k distribuci připojit další softwarový balík, za
předpokladu, že program je podle našich kritérií volně šiřitelný
a balík bude, co se týče kvality, vyhovovat.
* Dokument Debian Free Software Guidelines
(http://www.debian.org/social_contract#guidelines) je čistý a
zhuštěný souhrn kritérií, která klade Debian na free software.
Tento dokument má ve free softwarovém hnutí velký vliv a je
základem pro The Open Source Definition
(http://opensource.org/docs/definition_plain.html).
* Debian má rozsáhlé specifikace standardů kvality obsažené v
Debian Policy (http://www.debian.org/doc/debian-policy/).
Dokument určuje kvality, které uplatňujeme na balíky.

Vývojáři Debianu jsou rovněž zainteresování v řadě dalších projektů;
některé z nich souvisejí s Debianem, jiné obecně zahrnují Linuxovou
komunitu, například:
* přispívání do Linux Standard Base (http://www.linuxbase.org/)
(LSB). Projekt LSB se zaměřuje na standardizaci základního
systému GNU/Linuxu, která umožní vývojářům softwaru a hardwaru
třetích stran vyvíjet pro GNU/Linux takové programy a zařízení,
které budou fungovat obecně v Linuxu a ne jen v konkrétních
distribucích.
* Projekt Filesystem Hierarchy Standard
(http://www.pathname.com/fhs/) (FHS) se snaží standardizovat
uspořádání souborových systémů Linuxu. Softwaroví vývojáři se
budou moci plně koncentrovat na vývoj svých programů a nebudou se
dále muset starat o tom, zda-li jejich balík bude fungovat s
danou distribucí.
* Debian Jr. (http://www.debian.org/devel/debian-jr/) je interní
projekt Debianu zaměřený především na naše nejmenší uživatele.

Pokud se chcete o Debianu dozvědět víc, podívejte se na Debian FAQ
(http://www.debian.org/doc/FAQ/).

1.2. Co je GNU/Linux?
---------------------

Projekt GNU vytvořil úplnou sadu volně šiřitelných softwarových
nástrojů použitelných s operačním systémem Unix(TM) a systémy
podobnými Unixu, jako např. Linux. Tyto nástroje umožňují uživateli
provádět světské operace od kopírování nebo mazání souborů až po
překlad programů a důmyslnou úpravu souborů s různými datovými
formáty.

Linux je volně šiřitelné jádro operačního systému, které může používat
váš počítač. Operační systém se skládá z řady základních programů,
které potřebuje váš počítač, aby byl vůbec schopen spouštět další
software. Nejdůležitější částí je právě jádro. Zjednodušeně řečeno,
jádro je program, který zabezpečuje práci s hardwarem počítače jako
např. přístup na sériový port, spravuje vaše pevné disky nebo
organizuje data v paměti, také je odpovědné za spouštění programů.
Linux jako takový je pouze jádro. Lidé obvykle říkají ,,Linux'', ale
mají tím na mysli systém GNU/Linux, který je založený na jádru Linux
(http://www.kernel.org/) a množství GNU programů.

První Linux se objevil v roce 1991 a napsal jej Linus Torvalds z
Finska. Nyní na jádře aktivně pracuje několik stovek lidí. Linus
koordinuje vývoj a rovněž rozhoduje, co se stane součástí jádra a co
ne.

1.3. Co je Debian GNU/Linux?
----------------------------

Kombinace filosofie a metodologie Debianu spolu s nástroji GNU a
jádrem Linux vyústila do unikátní softwarové distribuce, která je
známá pod názvem Debian GNU/Linux. Distribuci Debian tvoří množství
softwarových _balíků_. Jednotlivé balíky sestávají ze spustitelných
binárních souborů, skriptů, dokumentace a konfiguračních souborů.
Každý softwarový balík má _správce_, který za něj zodpovídá. Každý
balík je rovněž otestován, aby bylo zaručeno, že bude spolupracovat s
ostatními balíky v distribuci. To vše se promítá do distribuce Debian
GNU/Linux, která je velmi kvalitní, stabilní a rozšiřitelná. Je možné
ji jednoduše nakonfigurovat, aby sloužila jako malý firewall, běžný
stolní počítač, pracovní stanice nebo velmi výkonný klient/server pro
použití v Internetu nebo lokální počítačové síti.

Vlastnost, která nejvíc odlišuje Debian od ostatních GNU/Linux
distribucí je jeho systém pro správu balíků; sada programů `dpkg',
`dselect' a `apt'. Tyto nástroje dávají administrátorovi systému
Debian úplnou kontrolu nad balíky, ze kterých se skládá. To zahrnuje
např. automatickou aktualizaci celé distribuce nebo označování
balíků, které by neměly být aktualizovány. Je také možné říct systému
o vámi přeložených balících a určit, jaké jsou závislosti mezi nim a
instalovanými balíky.

Aby byl váš systém ochráněn před trojskými koňmi a jinými zlovolnými
programy, ověřuje se, že balíky přicházejí do distribuce od jejich
skutečných správců. Debian rovněž usiluje o to, aby programy byly
bezpečně nakonfigurovány. Pokud se vyskytnou bezpečnostní problémy s
distribuovanými balíky, jsou záhy k dispozici jejich opravy.
Pravidelnými aktualizacemi systému si nahráváte a instalujete i opravy
k bezpečnostním problémům.

Předně, nejlepší metoda, jak získat podporu pro váš systém Debian
GNU/Linux nebo jak komunikovat s vývojáři distribuce, je pomocí více
jak 80 diskusních klubů, které Debian spravuje. Pokud se chcete do
nějakého z nich přihlásit, podívejte se na přihlašovací stránku
(http://www.debian.org/MailingLists/subscribe).

1.4. Co je Hurd?
----------------

Debian GNU/Hurd je systém Debian GNU používající jádro Hurd. Oproti
monolitickému jádru Linuxu je Hurd mikrojádrový systém založený na
jádře MACH. Momentálně je tento systém stále ve vývoji, ačkoliv
základní systém je skoro plně funkční. Systém Hurd je vyvíjen jako
Debian GNU/Linux, ale má trochu jiný systém pro správu jádra. Pokud
jste zvídaví a chcete se o systému Debian GNU/Hurd dozvědět více,
podívejte se na stránky projektu Debian GNU/Hurd
(http://www.debian.org/ports/hurd/) a diskusní klub
<debian-hurd@lists.debian.org>.

1.5. Získání Debianu
--------------------

Informace o stažení Debian GNU/Linuxu z Internetu nebo seznam míst
dodávajících oficiální CD s Debianem můžete nalézt na webové stránce
distribuce (http://www.debian.org/distrib/). Seznam zrcadel Debianu
(http://www.debian.org/distrib/ftplist) obsahuje kompletní seznam
oficiálních zrcadel Debianu.

Aktualizace Debianu je velmi jednoduchá, protože systém je navržený
tak, aby jej nebylo třeba přeinstalovávat.

1.6. Jak získat nejnovější verzi tohoto dokumentu?
--------------------------------------------------

Tento dokument se plynule mění. Ujistěte se na stránce Debian 3.0
(http://www.debian.org/releases/woody/), že máte poslední verzi tohoto
dokumentu pro vydání 3.0 Aktualizované verze tohoto instalačního
manuálu jsou rovněž k dispozici na stránce oficiálního instalačního
manuálu (http://www.debian.org/releases/woody/m68k/install).

1.7. Organizace tohoto dokumentu
--------------------------------

Tento dokument si klade za cíl sloužit jako manuál pro nové uživatele
Debianu. U čtenáře se nepředpokládají zvláštní znalosti a zkušenosti.
Předpokládáme pouze obecné znalosti o tom, jak funguje váš hardware.

Uživatelé experti v tomto dokumentu také mohou najít zajímavé
informace zahrnující např. velikost minimální instalace, detaily
týkající se hardware podporovaného instalačním systémem Debianu atd.
Zkušeným uživatelům doporučujeme některé pasáže přeskočit.

Obecně lze říct, že tento dokument je pojat ,,přímočaře'' a je
koncipován jako postupný průvodce instalačním procesem. Následující
seznam zachycuje kroky instalace a kapitoly, které se jimi zabývají.

1. Zjištění, zda-li vaše hardwarová konfigurace umožňuje instalaci
systému, viz Kapitola 2, `Požadavky na počítač'.

2. Záloha dat, naplánování instalace a konfigurace hardware
předcházející instalaci systému, viz Kapitola 3, `Než začnete'.
Jestliže se chystáte instalovat na pevný disk s více operačními
systémy, budete možná muset pro Debian vytvořit místo na diskovou
oblast.

3. Získání potřebných instalačních souborů pro zvolenou metodu
instalace, viz Kapitola 4, `Získání instalačních médií'.

4. Dále následuje zavedení instalačního systému. Tímto krokem se
zabývá Kapitola 5, `Zavedení instalačního systému', kde také
naleznete informace o tom jak postupovat, když při zavedení
systému nastanou kritické chyby.

5. Nastavení diskových oblastí pro systém Debian, viz Kapitola 6,
`Poznámky k rozdělování disku'.

6. Instalace jádra a konfigurace modulů zařízení, viz Kapitola 7,
`Instalace jádra a základního systému'. Pokud neinstalujete z
CD, nastavíte si zde připojení k síti, aby se zbývající
instalační soubory mohly stáhnout ze serveru poskytujícího
Debian.

7. Instalace základního systému, viz Oddíl 7.6, ```Instalovat
základní systém'''.

8. Zavedení nově nainstalovaného systému a provedení několika úloh
následujících po instalaci základního systému, viz Kapitola 8,
`Zavedení vašeho nového systému'.

9. Instalace dalšího softwaru podle Oddíl 8.11, `Instalace balíčků:
základní nebo pokročilá'. Programem `tasksel' můžete instalovat
celé skupiny balíčků tvořící takzvané ,,úlohy'', `dselect' slouží
k výběru jednotlivých balíčků z (rozsáhlého) seznamu. Pokud
znáte název balíčku, můžete použít program `apt-get'.

Jakmile nainstalujete systém, měli byste si přečíst Kapitola 9, `Další
kroky'. Tato kapitola vysvětluje, kde se máte podívat po dalších
informacích o UNIXu, Debianu, jak aktualizovat jádro systému. Pokud
chcete vytvořit vlastní instalační systém ze zdrojových kódů,
podívejte se na Kapitola 10, `Technické údaje o zaváděcích disketách'.

Konečně informace o tomto dokumentu a způsobu, jak do něj přispět,
můžete najít v Kapitola 12, `Administrivia'.

1.8. O licenčních ujednáních
----------------------------

Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu
pouze na jednom počítači. Debian Linux taková omezení nemá. Budeme
rádi, pokud ho nainstalujete na další počítač ve škole či zaměstnání,
zapůjčíte známým a pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit
kopie a _prodávat_ je, stačí dodržet jistá omezení. To všechno je
možné díky tomu, že Debian je založen na _volně šiřitelném softwaru_.

Volně šiřitelný neznamená, že software postrádá copyright nebo že se
distribuuje zdarma na CD. Znamená to, že licence jednotlivých
programů nevyžadují poplatek za právo program kopírovat. Kdokoli může
program rozšířit, přizpůsobit, pozměnit a šířit výsledné dílo. [1]

Hodně programů v systému je licencovaných podle _GNU_ _General Public
License_ (obecná veřejná licence) neboli _GPL_. Licence GPL vyžaduje,
abyste kdykoliv, když distribuujete kopii programu, zajistili
dostupnost _zdrojových kódů_ programu; to zaručuje, že vy, jakožto
uživatelé můžete dále modifikovat kód. Proto jsou ke všem takovým
programům v systému Debian zahrnuté i zdrojové kódy.[2] Některé
programy v Debianu používají jiná licenční ujednání. Autorská práva a
licenční ujednání ke každému programu lze nalézt v souboru
`/usr/share/doc/<jméno-balíku>/copyright'.

Pokud se chcete dozvědět více o licencích a o tom, co Debian pokládá
za volně šiřitelný software, podívejte se na Debian Free Software
Guidelines (http://www.debian.org/social_contract#guidelines).

Nejdůležitější právní poznámka je, že tento software je bez _jakékoliv
záruky_. Programátoři, kteří vytvořili tento software to udělali pro
prospěch celé komunity. Nezaručujeme, že software se bude hodit pro
dané účely. Na druhou stranu, jelikož se jedná o free software,
můžete jej měnit tak, aby odpovídal vašim potřebám --- a využívat
podpory ostatních, kteří stejným způsobem rozšiřují tento software.

[1] Poznamenejme, že v distribuci jsou k dispozici i programy, které
podmínky volné šiřitelnosti nesplňují. Nacházejí se v částech
distribuce nazvaných `contrib' a `non-free', pročtěte si Debian FAQ
(http://www.debian.org/doc/FAQ/), pod ,,The Debian FTP archives''.

[2] Pokud se chcete dozvědět víc o tom, jak vyhledat a rozbalit zdrojové
balíky, podívejte se na Debian FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/)

-------------------------------------------------------------------------------

2. Požadavky na počítač
-----------------------

Tato část obsahuje informace o hardwarových požadavcích distribuce.
Najdete zde také odkazy na další informace o zařízeních podporovaných
GNU a Linuxem.

2.1. Podporovaná zařízení
-------------------------

Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem
Linuxu a programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na
kterou bylo přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač `gcc'
atd., a pro kterou existuje port Debianu, můžete nainstalovat Debian.
Viz stránka s porty (http://www.debian.org/ports/m68k/).

Nebudeme se snažit popsat všechny podporované konfigurace pro
architekturu Motorola 680x0, zaměříme se na obecné informace a uvedeme
odkazy na doplňující dokumentaci.

2.1.1. Podporované počítačové architektury
------------------------------------------

Debian 3.0 podporuje jedenáct počítačových architektur a několik
jejich ,,variant'', nazývaných též ,,odrůdy''.

Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře _m68k_. Pro
ostatní architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports
(http://www.debian.org/ports/).

2.1.2. Procesory, základní desky a podpora videa
------------------------------------------------

Kompletní informace o systémech založených na M68000 (_m68k_) jsou v
Linux/m68k FAQ (http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html). Tato
kapitola nastiňuje pouze základy.

m68k port Linuxu běží na libovolné 680x0 s PMMU (Paged Memory
Management Unit) a FPU (jednotka pro výpočty s desetinnou čárkou). To
zahrnuje typy 68020 s externí PMMU 68851, 68030 a lepší.
Nepodporována je ,,EC'' řada procesorů 680x0. Viz Linux/m68k FAQ
(http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html).

Existují čtyři hlavní odnože architektury _m68k_: Amiga, Atari,
Macintosh a stroje VME. Amiga a Atari byly první dva systémy, na
které byl Linux portován, a stále to jsou nejlépe podporované porty
Debianu. Macintoshe zatím nejsou podporovány kompletně. Podívejte se
na stránky projektu Linux m68k for Macintosh
(http://www.mac.linux-m68k.org/), kde najdete aktuální stav projektu a
podporovaný hardware. Posledním přírůstkem do seznamu podporovaných
odnoží jsou počítače BVM a Motorola VMEbus. Porty na jiné m68k
architektury (jako Sun3 a NeXT black box) jsou na cestě, ale ještě
nejsou oficiálně podporovány.

2.1.2.1. Grafické karty
-----------------------

Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí, zda pro kartu
existuje ovladač pro systém X11 od XFree86. Novější video sloty AGP
jsou úprava normy PCI a většina karet AGP s XFree86 funguje.
Podrobnosti o podporovaných grafických kartách, sběrnicích, monitorech
a ukazovacích zařízeních naleznete na http://www.xfree86.org/. Debian
3.0 je dodáván s verzí 4.1.0 ovladačů pro systém X11.

2.2. Instalační média
---------------------

Instalace z disket je častá volba, i když nejméně pohodlná. Často je
nutné provést první natažení systému ze záchranné diskety.
Potřebujete pouze 3,5 palcovou disketovou jednotku s kapacitou 1440
kB. Pro Ataris jsou k dispozici rovněž zaváděcí diskety s kapacitou
1200 kB.

Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s
možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout
použití disket. I v případě, že systém nejde zavést přímo z CD,
můžete využít CD-ROM po prvotním zavedení systému z jiného média, viz
Oddíl 5.2, `Instalace z CD-ROM'.

Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost instalovat z pevného
disku. Ve skutečnosti je to pro většinu m68k počítačů preferovaná
možnost.

Systém také můžete _zavést_ ze sítě. Další možnost je bezdisková
instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální
souborové systémy se připojí přes NFS. Pro tento typ instalace butete
potřebovat alespoň 16MB RAM. Po nainstalování základního systému
budete mít možnost doinstalovat zbytek systému po síti (i v případě
PPP) pomocí služeb FTP, HTTP a NFS.

2.2.1. Podporovaná datová média
-------------------------------

Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby
fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto
připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si
návod o přípravě vlastního jádra (Oddíl 9.5, `Kompilace nového
jádra'). Podpora mnoha zařízení na instalačních discích je žádoucí
pro snadnou instalaci na libovolném systému.

Naprostá většina systémů pro ukládání dat podporovaná linuxovým jádrem
je podporovaná i debianím instalačním systémem. Aktuální linuxové
jádro nepodporuje disketové mechaniky na Macintoshi a instalační
systém Debianu nepodporuje diskety pro Amigy. Atari mimo jiné
podporují souborové systémy HFS a AFFS, Macintoshe podporují souborový
systém Atari (FAT) a Amigy podporují systémy FAT a HFS.

2.3. Požadavky na paměť a diskový prostor
-----------------------------------------

Instalaci lze provést s minimálně 12MB paměti a 110MB prostoru na
disku. Pokud chcete nainstalovat standardní část distribuce se
systémem X Window System a vývojovým prostředím, budete potřebovat
alespoň 400 MB, pro víceméně úplnou instalaci je třeba kolem 800 MB.
Abyste nainstalovali naprosto všechny balíky, musíte mít asi 2 GB
volného místa. Ve skutečnosti nainstalovat všechny balíky nemá smysl,
neboť některé z nich nelze mít na systému zároveň.

Na Amigách odpovídá velikost paměti FastRAM celkovým požadavkům na
paměť. Použití karet Zorro s 16 bitovou pamětí není podporováno,
potřebujete 32 bitovou RAM. Pro zakázání 16 bitové paměti můžete
použít program `amiboot' (viz Linux/m68k FAQ
(http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html)). Novější jádra umí vypnout
16 bitovou paměť automaticky.

Na Atari Linux využije obě paměti (ST-RAM i Fast RAM (TT-RAM)).
Protože hodně uživatelů hlásilo problém s během jádra ve Fast RAM,
zavaděč umístí jádro do ST-RAM. Minimální velikost ST-RAM je 2 MB.

U Macintosh si dejte pozor na stroje s ,,RAM-based video'' (RBV).
Paměťový segment na fyzické adrese 0 se používá jako paměť grafické
karty, což znemožňuje zavedení jádra na standardní pozici.
Alternativní paměťový segment pro jádro a RAMdisk musí být veliký
alespoň 4 MB.

2.4. Hardware k připojení k síti
--------------------------------

Libovolná síťová karta (NIC) podporovaná linuxovým jádrem by měla být
podporována zaváděcími disky. Možná budete muset zavést ovladač jako
modul. Vše je v Linux/m68k FAQ
(http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html).

2.5. Ostatní zařízení
---------------------

V Linuxu můžete používat různé hardwarové vybavení jako myši,
tiskárny, scannery a zařízení PCMCIA a USB. Většina z nich však není
nutná pro instalaci. Tato kapitola obsahuje seznam zařízení, které
systém při instalaci _neumí_ obsluhovat, ačkoli obecně v Linuxu
podporována být mohou.

2.6. Hardware určený pro GNU/Linux
----------------------------------

V současnosti někteří prodejci dodávají počítače s již nainstalovaným
Debianem případně jinou distribucí GNU/Linuxu. Patrně si za tuto
výhodu trochu připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte
jistotu, že hardware počítače je kompatibilní se systémem GNU/Linux.
Bohužel, dnes je vůbec těžké najít obchodníka prodávajícího nějaké
novější modely Motorola 680x0.

Ať zakoupíte počítač s instalací Linuxu nebo bez ní, je důležité se
přesvědčit, že hardware je podporován jádrem operačního systému.
Zkontrolujte, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše
zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že
kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož
výrobci Linux podporují.

2.6.1. Vyvarujte se uzavřených technologií
------------------------------------------

Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání
ovladače pro Linux, případně požadují smlouvu o uchování těchto
informací v tajnosti před třetí osobou, což znemožňuje uveřejnění
zdrojového kódu pro takový ovladač. Dalším příkladem je proprietární
hardware ve starších Macintoshích. Ve skutečnosti vlastně nikdy
nebyly uvolněny specifikace nebo dokumentace k libovolnému
macintoshímu hardwaru. Za všechny jmenujme například řadič ADB,
používaný klávesnicí a myší, řadič disketové mechaniky a veškerá
akcelerace a CLUT manipulace grafiky (i když nyní již podporujeme CLUT
manipulaci na téměř všech grafických čipech). To jednoduše vysvětluje
zaostávání macintoshího portu Linuxu za ostatními architekturami.

Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro
Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace a pokud se na
něj obrátí více lidí, uvědomí si, že uživatelé Linuxu představují
početnou skupinu zákazníků.

-------------------------------------------------------------------------------

3. Než začnete
--------------

3.1. Přehled instalačního procesu
---------------------------------

V následujícím seznamu jsou uvedeny základní kroky instalace.

1. Na pevném disku vytvoříte pro Debian volné rozdělitelné místo.

2. Pokud neinstalujete z CD, stáhnete si soubory s jádrem a ovladači

3. Vyrobíte si zaváděcí diskety, nebo na příslušná místa umístíte
zaváděcí soubory. (Většina uživatelů může k zavádění použít
některé z CD)

4. Zavedete instalační systém

5. Nakonfigurujete si klávesnici

6. Vytvoříte a připojíte oblasti pro Debian

7. Nasměrujete instalátor na místo, kde se nachází jádro a ovladače

8. Vyberete ovladače zařízení, které se mají nahrát.

9. Nastavíte síťové připojení

10. Zahájíte automatické stažení/instalaci/nastavení základního
systému

11. Nakonfigurujete zavádění systému/ů

12. Zavedete nově nainstalovaný systém a provedete poslední úpravy.

13. Volitelně doinstalujete balíčky s dalším softwarem.

3.2. Záloha dat
---------------

Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na
disku, protože při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Je
velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste
udělali místo pro Debian GNU/Linux. Při rozdělování disku byste vždy
měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační
programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety
používání, ale chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po
uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky
při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné
práce.

Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný
operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho
instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový
disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto
systému nebo dokonce nová instalace operačního systému.

Jediná podporovaná instalační metoda na systémech m86k (s výjimkou
počítačů BVM a Motorola VMEbus) je zavedení z lokálního disku nebo
diskety za použití zavaděče odvozeného z AmigaOS/TOS/MacOS. Na těchto
strojích musíte mít pro natažení Linuxu i původní operační systém.
Pro spouštění Linuxu na počítačích BVM a Motorola VMEbus musíte použít
boot ROM ,,BVMBug'' nebo ,,16xBug''.

3.3. Dále budete potřebovat
---------------------------

3.3.1. Dokumentace
------------------

_Instalační manuál:_
install.cs.txt
install.cs.html
install.cs.pdf
Tento soubor můžete číst ve formátech ASCII, HTML nebo PDF.

Linux/m68k FAQ (http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html)
_Manuálové stránky programů pro správu oddílů:_
atari-fdisk.txt
amiga-fdisk.txt
mac-fdisk.txt
pmac-fdisk.txt
Manuálové stránky programu pro správu oblastí použitého při
instalaci.

.../current/md5sum.txt (../../md5sum.txt)
Seznam MD5 součtů pro binární soubory. Jestliže máte program
`md5sum', můžete si příkazem `md5sum -v -c md5sum.txt' ověřit,
zda soubory nejsou poškozeny.

3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru
------------------------------------------

Informace o hardwaru můžete získat:

* Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem.

* Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete když
během startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často
to bývá klávesa ,,Delete''.

* Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny.

* Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního
systému. Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti
RAM.

* Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace
vám mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty.

Hardwarové informace nutné pro instalaci
+-------------------------------------------------------------------+
|Hardware| (možná) potřebné informace |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Počet. |
| | * Jejich pořadí v systému. |
|Pevné | * Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) |
|disky | * Dostupné volné místo. |
| | * Diskové oddíly. |
| | * Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné |
| | operační systémy. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná rozlišení. |
|Monitor | * Horizontální obnovovací frekvence. |
| | * Vertikální obnovovací frekvence. |
| | * Podporovaná barevná hloubka (počet barev). |
| | * Velikost obrazovky. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Typ: sériová, PS nebo USB. |
|Myš | * Port. |
| | * Výrobce. |
| | * Počet tlačítek. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Síť | * Výrobce a model. |
| | * Typ adaptéru. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Tiskárna| * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná tisková rozlišení. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
|Video | * Dostupná videopaměť. |
|karta | * Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste |
| | porovnat se schopnostmi monitoru). |
+-------------------------------------------------------------------+

3.3.3. Hardwarová kompatibilita
-------------------------------

Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora
hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux
nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.

Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility:

* Zkontrolovat webové stránky výrobce na nové ovladače.

* Hledat na webových stránkách nebo v manuálech informace o
emulaci. Je možné, že některé méně známé značky používají stejné
ovladače nebo nastavení, jako jejich známější kolegové.

* Pro danou architekturu prohledat seznamy hardware kompatibilního
s Linuxem.

* Hledat na Internetu zkušenosti jiných uživatelů.

3.3.4. Nastavení sítě
---------------------

Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a
obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto
informace. (Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server,
nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš
počítač automaticky.)

* Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami).

* Název vaší domény.

* IP adresu vašeho počítače.

* IP adresu sítě.

* Síťovou masku.

* Broadcast (vysílací) adresu.

* IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí
(nebo Internetem), pokud na vaší síti brána _je_.

* IP adresu DNS serveru, který zprostředkovává převod názvů
počítačů na adresy IP.

* Zda budete připojeni k síti typu Ethernet.

Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené
připojení, nejspíš nebudete moci instalovat základní systém ze sítě.
V takovém případě musíte instalovat z CD, lokálního disku nebo disket
obsahujících základní balíčky. K nastavení síťového připojení se
můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu
Oddíl 8.9, `Nastavení PPP'.

3.4. Plánované použití systému
------------------------------

Je velmi důležité vědět, pro jaký účel chcete počítač používat. Podle
toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální
rozdělení pevného disku.

3.5. Splnění minimálních hardwarových požadavků
-----------------------------------------------

Porovnejte seznam vašeho hardware s následující tabulkou, ve které
zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.

Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale
většina uživatelů by se mohla cítit frustrovaně. Pro m68k je
doporučený procesor 68030 a lepší. Místa na disku vám možná bute
stačit trošku méně.

Doporučené minimální požadavky
+----------------------------------------------+
|Typ instalace | RAM | Pevný disk |
|------------------+-------------+-------------|
|Bez kanc. aplikací| 16 MB | 450 MB |
|------------------+-------------+-------------|
|Pracovní stanice | 64 MB | 1 GB |
|------------------+-------------+-------------|
|Server | 128 MB | 4 GB |
+----------------------------------------------+

Pro představu je zde uvedeno několik typických využití Debianu. Další
ideu o zabraném místu můžete získat pohledem na Oddíl 11.4, `Místo
potřebné pro úlohy'.

Standardní server
Tento malý profil je vhodný pro očesaný server, který neobsahuje
zbytečné vymoženosti pro obyčejné uživatele. Obsahuje FTP
server, web server, DNS, NIS, a POP. Zabere okolo 50MB, plus
musíte připočíst velikost dat, která budete poskytovat.

Dialup
Standardní desktop obsahující X Window System, grafické a zvukové
aplikace, editory, etc. Velikost balíčků bude asi 500MB.

Pracovní konzole
Více ořezaná pracovní stanice bez X Window System a X aplikací.
Pravděpodobně bude vhodná pro laptopy a přenosné počítače.
Velikost je zhruba 140MB.

Vývojářská stanice
Desktop se všemi vývojářskými balíčky, jako je Perl, C, C++, atd.
Velikost je okolo 475MB. Předpokládejme, že přidáte X11 a nějaké
další balíčky pro nejrůznější použití. Pak byste měli počítat s
asi 800MB.

Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že
neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba
pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro vaše
vlastní soubory a data je vždy lepší být velkorysý. Konkrétně v
Debianu oblast `/var' obsahuje hodně dat závislých na dané situaci.
Například soubory programu `dpkg' mohou klidně zabrat 20MB, ani
nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v
řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro `/var' uvažovat o
alokování minimálně 50MB.

3.6. Rozdělení disku před instalací Debianu
-------------------------------------------

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých
oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá
se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné
místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný
disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku.
Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být
nainstalován na oblasti Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné
sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah
tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro
kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem
vašeho stávajícího operačního systému , jako je HD SC Setup, HDToolBox
nebo SCSITool . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez
jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu
dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů
zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději
vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk
vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu
instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím
jednoduše vypořádá.

Stejně pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit
stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až
v průběhu instalace (Kapitola 6, `Poznámky k rozdělování disku').
Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom
tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že
se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít
u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo
CD s původním systémem a podobně).

Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo
můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a
rozdělit disk až při instalaci. _Nedoporučujeme_ vytvářet linuxové
oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví
nejlépe, co má rád).

Pokud budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto
systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a
jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k
přeformátování některých oblastí.

Tyto problémy můžete vyřešit, nebo se jim úplně vyhnout, ale
nejjistější je instalovat Debian jako poslední.

Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný
disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační
systémy (původní systém a Debian), budete muset:

1. Zazálohovat vše v počítači.

2. Zavést z diskety nebo CD dodaných s původním operačním systémem.

3. Vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro
Debian GNU/Linux.

4. Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.

5. Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační
soubory Debianu.

6. Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci.

3.6.1. Dělení v AmigaOS
-----------------------

Jestliže používáte AmigaOS, můžete upravit původní oblasti ještě před
instalací programem `HDToolBox'.

3.6.2. Dělení disku v Atari TOS
-------------------------------

Identifikátory (ID) diskových oblastí v Atari jsou tříznakové položky:
pro datové oblasti se používá ,,LNX'' a pro oblasti s virtuální pamětí
,,SWP''. Pokud instalujete systém na počítač s malou pamětí, je nutno
také vytvořit malou Minixovou oblast (asi 2MB), která bude mít
identifikaci ,,MNX''. Pozor! Nejen že špatné nastavení ID
jednotlivých oblastí zabrání instalačnímu programu rozpoznat diskové
oblasti, ale také způsobí, že TOS se bude pokoušet přistoupit na
linuxové oblasti, což se nebude líbit ovladači pevného disku, který na
oplátku prohlásí celý disk za nedostupný.

Mezi ataristy existují spousty rozdělovacích programů od třetích
společností (Atari utilita `harddisk' bohužel nepovolí změnit ID
oblasti), a tento manuál se nemůže detailně zabývat každým z nich.
Následující postup tedy pokrývá program `SCSITool' (od Hard+Soft
GmBH).

1. Spusťte `SCSITool' a vyberte disk, který chcete rozdělit (menu
,,Disk'', položka ,,select'').

2. Z menu ,,Partition'' vyberte buď ,,New''pro přidání nových
oblastí nebo změnu velikostí stávajících, nebo ,,Change'' pro
změnu jedné konkrétní oblasti. Pokud ještě nemáte vytvořené
oblasti se správnými velikostmi a nechcete jenom změnit ID
oblasti, je asi lepší použít možnost ,,New''.

3. Pokud jste zvolili ,,New'', vyberte v dialogovém okně položku
,,existing''. V následujícím okně se zobrazí seznam existujících
oblastí, které můžete doladit posuvníky. První sloupec v seznamu
oblastí obsahuje typ oblasti, který můžete editovat pouhým
kliknutím do textového pole. Když skončíte s editací oblastí,
uložte změny kliknutím na tlačítko ,,OK''.

V případě že jste zvolili ,,Change'', vyberte ze seznamu oblast,
kterou chcete změnit a v dialogovém okně vyberte ,,other
systems''. Další okno vypíše detailní informace o umístění
vybrané oblasti a nechá vás změnit ID oblasti. Změny uložte
kliknutím na tlačítko ,,OK''.

4. Někam si poznamenejte linuxová jména těch oblastí, které jste
vytvořili nebo změnili pro použití Linuxem --- viz Oddíl 6.4,
`Názvy zařízení v Linuxu'.

5. Ukončete `SCSITool' přes menu ,,File'' a položku ,,Quit''.
Počítač se restartuje, aby se potvrdilo, že TOS používá změněnou
tabulku oblastí. Pokud jste změnili jakoukoliv TOS/GEM oblast,
bude neověřená a bude se muset znovu inicializovat (říkali jsme
vám, že si máte zálohovat všechna data na disku, že?).

V instalačním programu Linuxu existuje rozdělovací nástroj pro
Linux/m68k nazvaný `atari-fdisk', ale zatím doporučujeme rozdělovat
disk editorem oblastí v TOS, nebo nějakým jiným nástrojem. Pokud váš
editor oblastí nemá možnost editovat typ oblasti, můžete udělat tento
kritický krok později (z dočasného instalačního RAMdisku). `SCSITool'
je jediný nám známý editor oblastí, který podporuje výběr libovolného
typu oblasti, ale samozřejmě zde mohou být jiné nástroje --- vyberte
si ten, který vyhovuje vašim požadavkům.

3.6.3. Dělení v MacOS
---------------------

Na Macintoshi byly testovány tyto nástroje pro dělení disku: `pdisk',
`HD SC Setup' 7.3.5 (Apple), `HDT' 1.8 (FWB), `SilverLining' (LaCie) a
`DiskTool' (Tim Endres, GPL). U programů `HDT' a `SilverLining' je
vyžadována plná verze. Aby nástroj od Applu mohl rozpoznat disky
jiných výrobců, musí být ,,opraven''. (Postup jak opravit `HD SC
Setup' za pomoci `ResEdit'u je k dispozici na
http://www.euronet.nl/users/ernstoud/patch.html).

Pro Macintoshe používající IDE disky je potřeba použít program `Apple
Drive Setup' k vytvoření prázdného místa pro linuxové oblasti a
vlastní dělení disku provést až v Linuxu. Další možností je použít
MacOS verzi pdisku, který lze stáhnout z FTP serveru MkLinuxu.

3.7. Než začnete s instalací ...
--------------------------------

V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní
instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení
,,firmware'' systému. ,,Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který
zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start
počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých
hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian
GNU/Linux

3.7.1. Revize Firmwaru a nastavení stávajícího OS
-------------------------------------------------

Počítače typu Motorola 680x0 se obvykle konfigurují samy a nepotřebují
zásah do nastavení firmwaru. V každém případě byste se měli ujistit,
že používáte příslušné záplaty systému a ROM. Na Macintoshích je
doporučená verze MacOS >= 7.1, protože verze 7.0.1 obsahuje chybu v
ovladačích videa, která zabrání zavaděči deaktivovat přerušení videa,
což způsobí zaseknutí počítače. Zavaděč Amigy potřebuje
`ixemul.library' ve verzi, která je na CD-ROM. Na systémech BVM
VMEbus byste měli použít boot ROM BVMBug revize G nebo vyšší. Boot
ROM BVMBug nejsou součástí systémů BVM, ale jsou zdarma dostupné na
požádání. _FIXME: Mac needs >= 7.1 ? AmigaOS setpatch and ROM
revisions? (see the m68k FAQ)_

3.7.2. Různé hardwarové problémy
--------------------------------

Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než
určenou frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače
pak může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i
poškození systému. Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval
přetaktovaný systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k
ukončení běhu kompilátoru `gcc' chybou unexpected signal při kompilaci
jádra. Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy
odstranilo.

Kompilátor `gcc' často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci
dat), neboť vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází.
Chyba v uložení dat způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo
přístup na neexistující adresu. Symptomem je pak ukončení překladu
chybou unexpected signal (neočekávaný signál).

Desky Atari TT RAM jsou proslulé svými problémy pod Linuxem. pokud
zaznamenáte nějaké divné chování, zkuste alespoň spouštět jádro v
ST-RAM. Uživatelé amigy možná budou muset vyřadit RAM použitím mem
souboru zavaděče. _FIXME: more description of this needed._

-------------------------------------------------------------------------------

4. Získání instalačních médií
-----------------------------

4.1. Oficiální sada CD
----------------------

Nejsnazší cesta k instalaci Debianu je použít oficiální sadu debianích
CD (viz seznam dodavatelů (http://www.debian.org/CD/vendors/)). Pokud
máte rychlé připojení k síti a vypalovací mechaniku, můžete si
stáhnout obrazy CD z debianího serveru a vyrobit si vlastní sadu.
Jestliže již CD máte a váš počítač z nich umí zavést systém, můžete
přeskočit rovnou na Oddíl 5.2, `Instalace z CD-ROM'.

Pokud sice CD máte, ale váš počítač nepodporuje zavádění z CD-ROM,
můžete zahájit instalaci zavedením instalačního systému z diskety,
pevného disku nebo sítě a po zavedení systému do paměti se již budou
všechny potřebné soubory kopírovat z CD. Soubory, které potřebujete k
zavedení instalačního systému alternativní cestou, se taktéž nachází
na CD. Organizace adresářů na CD je shodná se strukturou síťového
debianího archívu, takže cesty k souborům uváděné dále v dokumentu,
můžete jednoduše vyhledat jak na CD, tak i na síti.

Pokud sadu CD nemáte, budete si muset stáhnout soubory instalačního
sytému a nakopírovat je na pevný disk, diskety nebo připojený počítač
tak, aby se z nich mohl zavést instalační systém.

4.2. Stažení souborů z debianích zrcadel
----------------------------------------

Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte _binární_
mód, ne textový nebo automatický. Také je důležité zachovat
adresářovou strukturu zrcadla. To není potřeba pokud budete kopírovat
instalační soubory na diskety, nicméně pak požadované soubory
naleznete rychleji. Stahovat byste měli od adresáře `disks-m68k'
dolů, například:

current/<podarchitektura>/images-1.44/<varianta>/rescue.bin

Samozřejmě, že nemusíte stahovat všechny soubory, ale pouze ty, které
potřebujete (to zjistíte dále v textu).

Pokud je váš program pro stahování souborů nastaven aby automaticky
rozbaloval soubory, musíte tuto vlastnost vypnout. Instalační soubory
se rozbalí automaticky při instalaci. Rozbalovat je v současném
systému je zbytečné plýtvání časem a místem a pokud dekompresní
program originální archívy smaže, nebudou k dispozici, až budou
potřeba.

4.2.1. Volba instalace
----------------------

Pro m68k (kromě VME) jsou všechny systémové soubory (`rescue.bin,
linux.bin, root.bin a drivers.tgz') zabaleny do jednoho archívu.

Jestliže instalujete na systém bez síťového připojení, nebo se
připojujete modemem, budete také potřebovat soubor s instalací
základního systému `basedebs.tar'.

Pokud je vaše síťová karta podporovaná instalačním jádrem, pak tento
soubor nepotřebujete.

Pokud si nejste jisti, které soubory potřebujete, začnete pouze se
zaváděcími soubory instalačního systému. Jestliže se vám nepodaří
nastavit síťové připojení, můžete instalaci ukončit, stáhnout si
potřebné soubory a spustit instalaci znovu.

Instalační soubor základního systému (`basedebs.tar') v současnosti
zabírá asi 27 megabajtů. Pokud můžete použít CD, nebo můžete nastavit
síť ještě před instalací základního systému, je lepší toho využít a
tento soubor nestahovat. Umístění na síti je v příloze (Oddíl
11.2.3.4, `Instalační soubory základního systému').

Jestli si chcete `basedebs.tar' sestavit na stávajícím debianím
systému, nainstalujte si program `debootstrap' (`apt-get install
debootstrap') a spusťte příkaz:

debootstrap binary-basedebs SUITE=woody VERSION=3.0 \
MIRROR="http://ftp.debian.org/debian" ARCHES="m68k"

4.2.2. Výběr správné instalační sady
------------------------------------

Instalační soubory zahrnují obrazy jádra, které jsou různé pro různé
podarchitektury a každé podporuje jinou množinu hardwaru. Pro
Motorola 680x0 máte na výběr z těchto jader:

4.2.3. Kde se nalézají instalační soubory?
------------------------------------------

Pro Amigu, Atari a 68k Mac jsou systémové instalační soubory zabaleny
do jednoho souboru. Stačí, abyste si stáhli příslušný archiv ze sekce
Oddíl 4.2.3.1, `Instalační soubory pro AmigaOS', Oddíl 4.2.3.2,
`Instalační soubory pro Atari TOS' nebo Oddíl 4.2.3.3, `Instalační
soubory pro 68k MacOS'. Samostatné soubory jsou potřeba pouze pro
VME.

Umístění instalačních souborů na síti je pro každou variantu m68k
vyjmenováno v příloze. Tyto soubory obsahují:

.../current/amiga/images-1.44/rescue.bin
(../../amiga/images-1.44/rescue.bin)
.../current/atari/images-1.44/rescue.bin
(../../atari/images-1.44/rescue.bin)
.../current/bvme6000/images-1.44/rescue.bin
(../../bvme6000/images-1.44/rescue.bin)
.../current/bvme6000/images-2.88/rescue.bin
(../../bvme6000/images-2.88/rescue.bin)
.../current/mac/images-1.44/rescue.bin
(../../mac/images-1.44/rescue.bin)
.../current/mvme147/images-1.44/rescue.bin
(../../mvme147/images-1.44/rescue.bin)
.../current/mvme16x/images-1.44/rescue.bin
(../../mvme16x/images-1.44/rescue.bin)
obraz záchranné diskety

.../current/amiga/images-1.44/root.bin
(../../amiga/images-1.44/root.bin)
.../current/atari/images-1.44/root.bin
(../../atari/images-1.44/root.bin)
.../current/bvme6000/images-1.44/root.bin
(../../bvme6000/images-1.44/root.bin)
.../current/mac/images-1.44/root.bin (../../mac/images-1.44/root.bin)
.../current/mvme147/images-1.44/root.bin
(../../mvme147/images-1.44/root.bin)
.../current/mvme16x/images-1.44/root.bin
(../../mvme16x/images-1.44/root.bin)
kořenový obraz(y) nebo archiv

Oddíl 11.2.3.2, `Soubory linuxového jádra'
jádro

Oddíl 11.2.3.3, `Soubory s ovladači'
obrazy disket nebo archiv s ovladači

Oddíl 11.2.3.4, `Instalační soubory základního systému'
obrazy nebo archiv základního systému

Obraz záchranné diskety obsahuje komprimované linuxové jádro, které se
použije při zavádění z disket a později při instalaci, kde se
nainstaluje na pevný disk. Binární soubor `linux.bin' je
nekomprimované jádro a používá se k zavedení instalačního systému z
pevného disku nebo CD-ROM. Při zavádění instalačního systému z
diskety není potřeba.

O tom, jak správně vytvořit diskety z jejich obrazů, pojednává Oddíl
4.3, `Zápis obrazů disků na diskety'.

Obraz kořenové diskety obsahuje komprimovaný RAMdisk, který se po
zavedení instalačního systému nahraje do paměti.

Během instalace bude instalační program potřebovat přístup k ovladačům
zařízení. Ty jsou přístupné ve dvou podobách --- jako obrazy disket
nebo jako jeden velký archív. Pokud máte na pevném disku oblast,
která je přístupná instalačnímu systému (viz dále), můžete použít
archív `drivers.tgz'. Obrazy disket s ovladači potřebujete pouze v
případě, že musíte instalovat ovladače z disket.

Až budete stahovat soubory, měli byste dávat pozor na jaký souborový
systém je _ukládáte_. (Jestliže budete instalovat z disket, je to
jedno). Instalační systém umí číst mnoho souborových systémů včetně
FAT, HFS, ext2fs a Minix. Jestliže ukládáte soubory na UN*Xový
souborový systém, stáhněte si z archivu ty největší soubory.

Protože se na začátku instalace vymažou všechny oblasti, na které
budete Debian instalovat, musíte stažené soubory umístit na _jiné_
oblasti než na které budete instalovat.

4.2.3.1. Instalační soubory pro AmigaOS
---------------------------------------

1. Místo souborů s jádrem, ovladači a záchrannou disketou vám stačí
stáhnout .../current/amigainstall.tar.gz
(../../amigainstall.tar.gz).

2. Pro rozbalení .../current/amigainstall.tar.gz
(../../amigainstall.tar.gz) budete potřebovat alespoň 25
megabajtů volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archiv do
adresáře `debian', kde se vytvoří podadresář `amiga'.

3. Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář
`debian'. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává Oddíl
6.4, `Názvy zařízení v Linuxu'.

4.2.3.2. Instalační soubory pro Atari TOS
-----------------------------------------

1. Místo souborů s jádrem, ovladači a záchrannou disketou vám stačí
stáhnout .../current/atariinstall.tar.gz
(../../atariinstall.tar.gz).

2. Pro rozbalení .../current/atariinstall.tar.gz
(../../atariinstall.tar.gz) budete potřebovat alespoň 25
megabajtů volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archiv do
adresáře `debian'.

3. Po rozbalení se vytvoří podadresář `atari'. Nepřejmenovávejte
zde žádné soubory!

4. Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář
`debian'. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává Oddíl
6.4, `Názvy zařízení v Linuxu'.

4.2.3.3. Instalační soubory pro 68k MacOS
-----------------------------------------

1. Místo souborů s jádrem, ovladači a záchrannou disketou vám stačí
stáhnout .../current/macinstall.tar.gz (../../macinstall.tar.gz).

2. Pro rozbalení .../current/macinstall.tar.gz
(../../macinstall.tar.gz) budete potřebovat alespoň 25 megabajtů
volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archiv do adresáře
`debian'. K rozbalení použijte `Stuffit Expander' (alespoň verze
5.5) nebo `MacGZip'.

3. Po rozbalení se vytvoří podadresář `mac'. Nepřejmenovávejte zde
žádné soubory a nedovolte vašemu kompresnímu programu, aby
rozbalil `drivers.tgz'!

4. Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář
`debian'. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává Oddíl
6.4, `Názvy zařízení v Linuxu'.

4.3. Zápis obrazů disků na diskety
----------------------------------

Zaváděcí diskety se používají pro zavedení instalačního systému z
disket. Diskety mohou na většině systémů sloužit i k instalaci jádra
a modulů. Zavádění z disket není na Amigách a 68k Macích podporováno.

Obrazy disků představují úplný obsah diskety v _syrové_ formě.
Soubory jako je např. `rescue.bin' nelze na disketu jednoduše
nakopírovat - jejich zápis se provádí speciálním programem _přímo_ do
sektorů na disketě.

Příprava disket se liší systém od systému. Tato kapitola se zabývá
přípravou disket pod různými operačními systémy.

Až budete mít diskety vytvořené, ochraňte je před neúmyslným přepsáním
nastavením disket pouze pro čtení.

4.3.1. Zápis disket pod Linuxem nebo unixovým systémem
------------------------------------------------------

Zápis disket může většinou provést pouze uživatel root. Založte do
mechaniky prázdnou disketu a příkazem

dd if=<soubor> of=/dev/fd0 bs=1024 conv=sync ; sync

zapište <soubor> na disketu. `/dev/fd0' bývá zařízení disketové
jednotky. (Na systému Solaris je to `/dev/fd/0'). Disketu vyjměte až
po zhasnutí kontrolky na mechanice, příkaz `dd' vám může vrátit
příkazový řádek, ještě než systém dokončí zápis souboru. Na některých
systémech lze vyjmout disketu z mechaniky pouze softwarově. (Solaris
má pro tento účel příkaz `eject', viz manuál).

Některé systémy se snaží automaticky připojit disketu, jakmile ji
vložíte do mechaniky. Budete asi nuceni tuto funkci vypnout, aby bylo
možné zapsat disketu přímo. Zeptejte se systémového administrátora na
detaily. Abyste na systému Solaris získali přímý přístup k disketě,
musíte obejít volume management: Nejprve se programem `volcheck' (nebo
ekvivalentním příkazem ve správci souborů) ujistěte, že disketa je
připojená. Poté normálně použijte výše zmíněný příklad s programem
`dd', pouze `/dev/fd0' nahraďte za `/vol/rdsk/<nazev_diskety>', kde
<nazev_diskety> je jméno diskety, jaké jste jí přiřadili při
formátování. (Nepojmenované diskety mají standardní jméno
`unnamed_floppy').

4.3.2. Zápis disket ze systémů DOS, Windows a OS/2
--------------------------------------------------

Pokud máte přístup k PC, můžete využít některý z následujících
programů k zapsání obrazů na diskety.

V MS-DOSu můžete použít programy FDVOL, WrtDsk nebo RaWrite3.

http://www.minix-vmd.org/pub/Minix-vmd/dosutil/

Abyste tyto programy mohli používat, ujistěte se, že jste v DOSu.
Spuštění programu dvojitým kliknutím z Windows Exploreru nebo z
DOSového okna ve Windows _nemusí_ fungovat. Pokud nevíte, jak
nastartovat DOS, zmáčkněte _F8_ během startu počítače.

`NTRawrite' se pokouší vytvořit verzi `Rawrite/Rawrite3', která by
byla kompatibilní s WinNT, Win2K i Win95/98. Je to intuitivní
grafická aplikace, kde stačí vybrat obraz, disketovou mechaniku, na
kterou se má obraz zapsat a kliknout na tlačítko ,,Write''.

http://sourceforge.net/projects/ntrawrite/

4.3.3. Úprava záchranné diskety, aby podporovala národní jazyk
--------------------------------------------------------------

Pokud chcete, aby se zprávy na záchranné disketě zobrazovaly ve vašem
mateřském jazyce, musíte na disketu přikopírovat dodávané soubory se
zprávami a fonty. Pro uživatele MS-DOSu a Windows je v adresáři
`dosutils' připravený dávkový soubor `setlang.bat'. Z tohoto adresáře
spusťte příkaz `setlang <jazyk>', kde <jazyk> je dvoupísmenný kód
vašeho jazyka. Například pro nastavení polštiny napište `setlang pl'.
V současné době jsou k dispozici tyto jazyky:

ca cs da de eo es fi fr gl hr hu it ko ja pl pt ru sk sv tr zh_CN

4.3.4. Zápis disket na systémech Atari
--------------------------------------

Program .../current/rawwrite.ttp (../../rawwrite.ttp) se nalézá ve
stejném adresáři jako obrazy disket. Spusťte program dvojitým
kliknutím na ikonu programu a do dialogového okna příkazového řádku
napište jméno souboru s obrazem diskety, kterou chcete zapsat.

4.3.5. Zápis disket na systémech Macintosh
------------------------------------------

V MacOS neexistuje aplikace, která by uměla zapsat na disketu soubory
`mac/images-1.44/rescue.bin' a `mac/images-1.44/driver.bin' (což by
stejně nemělo smysl, protože na Macintoshi je stejně nemůžete použít
pro zahájení instalace). Tyto soubory jsou však nutné později při
instalaci jádra a modulů.

4.4. Příprava souborů pro zavedení z pevného disku
--------------------------------------------------

Instalační systém můžete zavést ze zaváděcích souborů umístěných na
stávající oblasti pevného disku buď přímo BIOSem nebo z původního
operačního systému.

4.5. Příprava souborů pro zavádění pomocí TFTP
----------------------------------------------

Pokud je váš počítač připojen do lokální sítě, můžete jej zavádět ze
sítě pomocí TFTP. Jestliže chcete pomocí TFTP zavést instalační
systém, musíte na vzdáleném počítači nakopírovat zaváděcí soubory do
specifických adresářů a povolit zavádění vaší stanice.

Musíte nastavit TFTP server a pro CATS stroje BOOTP server nebo RARP
nebo DHCP server.

Klientovi můžete sdělit jeho IP adresu protokolem RARP (Reverse
Address Resolution Protocol) nebo BOOTP. BOOTP je IP protokol, ketrý
informuje počítač o jeho IP adrese a odkud si má stáhnout zaváděcí
obrazy. Na systémech VMEbus existuje ještě jedna možnost: IP adresu
můžete ručně nastavit v boot ROM. DHCP (Dynamic Host Configuration
Protocol) je flexibilnější, zpětně kompatiblilní rozšíření protokolu
BOOTP. Některé systémy mohou být nastaveny pouze pomocí DHCP.

Pro přenos zaváděcího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP
(Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na
libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole
se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris)
a GNU/Linux.

4.5.1. Nastavení RARP serveru
-----------------------------

Pro úspěšné nastavení RARP serveru potřebujete znát ethernetovou
adresu klienta (stanice, kterou zavádíte), tj. MAC adresu. Pokud
tuto informaci nemáte k dispozici, můžete zavést do režimu ,,Záchrana
(Rescue)'' (např. pomocí záchranné diskety) a použít příkaz
`/sbin/ifconfig eth0'.

Na systémech používajících linuxové jádro řady 2.2 potřebujete udělat
záznam do RARP tabulky udržované jádrem. Můžete toho dosáhnout
příkazy:

/sbin/rarp -s <jméno-klienta> <eter-addr-klienta>
/usr/sbin/arp -s <ip-adresa-klienta> <eter-addr-klienta>

Pokud uvidíte hlášku `SIOCSRARP: Invalid argument', pravděpodobně
budete muset zavést jaderný modul pro rarp, nebo překompilovat jádro s
podporou RARP. Zkuste příkaz `modprobe rarp' a pak znovu spusťte
předchozí příkazy.

Na systémech používajících jádro řady 2.4 žádný RARP modul neexistuje
a místo něj byste měli použít program `rarpd'. Postup je podobný jako
u SunOS v následujícím odstavci.

Pokud používáte SunOS, musíte zaručit, že klientská ethernetová adresa
bude zaznamenána v databázi ,,ethers'' (buďto v souboru `/etc/ethers'
nebo pomocí NIS/NIS+) a v databázi ,,hosts''. Nyní můžete spustit
RARP server (daemon). V systému SunOS 4 spusťte (jako superuživatel
root) `/usr/etc/rarpd -a'; v systému SunOS 5 použijte `/usr/sbin/rarpd
-a'.

4.5.2. Nastavení BOOTP serveru
------------------------------

V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery. Jednak je to
CMU `bootpd' a druhý je vlastně DHCP server --- ISC `dhcpd'. V
distribuci Debian GNU/Linux jsou k dispozici v balíčcích `bootp' a
`dhcp'.

Pokud chcete použít CMU `bootpd', musíte nejprve odkomentovat (nebo
přidat) jeden důležitý řádek v souboru `/etc/inetd.conf'. V systému
Debian GNU/Linux můžete spustit `update-inetd --enable bootps' a
následně restartovat inetd pomocí `/etc/init.d/inetd reload'. V
jiných systémech přidejte řádku, která bude vypadat zhruba takto:

bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120

Nyní musíte vytvořit soubor `/etc/bootptab'. Jeho struktura je velmi
podobná té, co používají staré dobré programy printcap(5), termcap(5)
a disktab(5) ze systému BSD. Podrobnější informace jsou v manuálové
stránce bootptab(5). Pokud používáte CMU `bootpd', musíte rovněž znát
hardwarovou (MAC) adresu klienta. Následuje příklad souboru
`/etc/bootptab':

client:\
hd=/tftpboot:\
bf=tftpboot.img:\
ip=192.168.1.90:\
sm=255.255.255.0:\
sa=192.168.1.1:\
ha=0123456789AB:

Z příkladu budete muset změnit minimálně volbu ,,ha'', která určuje
hardwarovou adresu klienta. Volba ,,bf'' specifikuje soubor, který si
klient stáhne protokolem TFTP, viz Oddíl 4.5.5, `Přesun TFTP obrazů na
místo'.

V kontrastu s předchozím je nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd velmi
jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ
DHCP klientů. Některé architektury vyžadují komplexní nastavení pro
zavádění klientů pomocí BOOTP. Jestliže to je váš případ, přečtěte si
Oddíl 4.5.3, `Nastavení DHCP serveru'. V opačném případě stačí v
konfiguračním souboru vložit do bloku dané podsítě, ve které se
nachází klient, direktivu `allow bootp'. Potom restartujte `dhcpd'
server příkazem `/etc/init.d/dhcpd restart'.

4.5.3. Nastavení DHCP serveru
-----------------------------

V době psaní tohoto manuálu existuje pouze jeden svobodný DHCP server
--- ISC `dhcpd'. Debian GNU/Linux jej obsahuje jako balík `dhcp'.
Následuje jednoduchý konfigurační soubor (obvykle `/etc/dhcpd.conf'):

option domain-name "priklad.cz";
option domain-name-servers ns1.priklad.cz;
option subnet-mask 255.255.255.0;
default-lease-time 600;
max-lease-time 7200;
server-name "nazevserveru";

subnet 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0 {
range 192.168.1.200 192.168.1.253;
option routers 192.168.1.1;
}

host clientname {
filename "/tftpboot/tftpboot.img";
server-name "nazevserveru";
next-server servername;
hardware ethernet 01:23:45:67:89:AB;
fixed-address 192.168.1.90;
}

V tomto příkladu máme jeden server jménem <nazevserveru>, který
obstarává práci DHCP a TFTP serveru a také slouží jako brána do sítě.
Ve vašem nastavení si musíte změnit alespoň doménové jméno, jméno
serveru a hardwarovou adresu klienta. Položka <filename> by měla
obsahovat název souboru, který si klient stáhne přes TFTP. Po
úpravách konfiguračního souboru musíte restartovat `dhcpd' příkazem
`/etc/init.d/dhcpd restart'.

4.5.4. Povolení TFTP serveru
----------------------------

Aby vám TFTP server fungoval, měli byste nejprve zkontrolovat, zda je
`tftpd' povolen. Toho obvykle docílíte následující řádkou v souboru
`/etc/inetd.conf':

tftp dgram udp wait root /usr/etc/in.tftpd in.tftpd /tftpboot

Podívejte se do souboru `/etc/inetd.conf' a zapamatujte si název
adresáře, jehož jméno je za `in.tftpd'; budete jej dále potřebovat.
Přepínač `-l' umožňuje některým verzím `in.tftpd' zaznamenávat všechny
požadavky, které mu byly zaslány, do systémových logů. To je vhodné
zejména v situaci, kdy zavádění neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte
změnit obsah souboru `/etc/inetd.conf', musíte proces `inetd'
upozornit, aby obnovil svá nastavení. Na stroji s Debianem stačí
spustit `/etc/init.d/netbase reload' (pro potato/2.2 a novější
použijte `/etc/init.d/inetd reload'). Na jiných systémech musíte
zjistit ID běžícího procesu `inetd' a spustit `kill -HUP <inetd-pid>'.

4.5.5. Přesun TFTP obrazů na místo
----------------------------------

Dále je potřeba přemístit příslušný zaváděcí TFTP obraz (viz Oddíl
11.2.3, `Popis souborů instalačního systému') do adresáře, kde má
`tftpd' uloženy obrazy, obvykle to bývá adresář `/tftpboot'. Ještě
musíte z toho souboru udělat odkaz na soubor, který `tftpd' použije
pro zavedení konkrétního klienta. Bohužel je jméno souboru určeno
TFTP klientem a neexistují žádné závazné standardy.

TFTP klient často hledá soubor <hex-ip-adresa-klienta-architektura>.
<hex-ip-adresa-klienta> se spočítá jednoduše: Každý bajt IP adresy
klienta vyjádřete v šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program
`bc' klidně jej použijte. Příkazem `obase=16' nastavíte výstup na
hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro
proměnnou <architektura> vyzkoušejte různé hodnoty.

Pro systémy BVM a Motorola VMEbus nakopírujte soubory
.../current/bvme6000/linuxbvme6000.bin
(../../bvme6000/linuxbvme6000.bin),
.../current/bvme6000/rootbvme6000.bin
(../../bvme6000/rootbvme6000.bin), .../current/bvme6000/tftplilo.bvme
(../../bvme6000/tftplilo.bvme), and .../current/bvme6000/tftplilo.conf
(../../bvme6000/tftplilo.conf) do adresáře `/tftpboot/'.

Poté nakonfigurujte boot ROM nebo BOOTP server, aby nejprve z TFTP
serveru natáhl soubory `tftplilo.bvme' nebo `tftplilo.mvme'. Další
informace o konfiguraci systémově specifických částí pro vaši
podarchitekturu získáte v souboru `tftplilo.txt'.

_NOT YET WRITTEN_

4.5.6. Installing with TFTP and NFS Root
----------------------------------------

It is closer to "TFTP install for lowmem..." because you don't want
to load the RAMdisk anymore but boot from the newly created NFS-root
file system. You then need to replace the symlink to the tftpboot
image by a symlink to the kernel image (for example, `linux-a.out').
My experience on booting over the network was based exclusively on
RARP/TFTP which requires all daemons running on the same server (the
sparc workstation is sending a TFTP request back to the server that
replied to its previous RARP request). However, Linux supports BOOTP
protocol, too, but I don't know how to set it up :-(( Does it have to
be documented as well in this manual?

Klientský počítač můžete zavést podle Oddíl 5.5, `Zavedení z TFTP'.

4.6. Automatická Instalace
--------------------------

Pokud spravujete více obdobných počítačů, můžete využít plně
automatickou instalaci nazvanou `FAI'. Na počítač, v tomto případě
použitý jako server, nainstalujte balík `fai'. Potom stačí, aby
klienti nabootovali ze sítě nebo diskety a zahájili automatickou
instalaci Debianu.

-------------------------------------------------------------------------------

5. Zavedení instalačního systému
--------------------------------

Instalační systém můžete zavést z CD-ROM, disket, oblasti na pevném
disku nebo z jiného počítače přes lokální síť. V případě Macintoshů
musíte zachovat původní operační systém a zavádět z něj.

5.1. Zaváděcí argumenty
-----------------------

Parametry při zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které
se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně
pracovalo se zařízeními. Ve většině případů je jádro schopno
detekovat všechna zařízení. Každopádně v některých speciálních
případech musíme jádru trochu pomoci.

Zaváděcí argumenty můžete nastavit v zavaděči Penguin v menu
,,Settings''.

Kompletní informace o zaváděcích parametrech jsou k nalezení v Linux
BootPrompt HOWTO (http://www.tldp.org/HOWTO/BootPrompt-HOWTO.html).
Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů.

Při prvním zavádění systému zkuste, zda-li systém detekuje všechna
potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro
začátek žádné vlastní hodnoty). Systém pravděpodobně naběhne. V
případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co
zjistíte jaké parametry je potřeba zadat, aby systém korektně
rozpoznal váš hardware.

Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení `Memory:
<dostupná>k/<celkem>k available'. Hodnota <celkem> by měla ukazovat
celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému
dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované
paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr `mem=<ram>', kde
<ram> je vámi udaná velikost paměti (číslo zakončené znakem ,,k'' pro
kilobajty nebo ,,m'' pro megabajty). Například, obě hodnoty
`mem=65536k' a `mem=64m' znamenají 64MB RAM.

Pokud jste se dostali do obrazovky s volbou monochromatického nebo
barevného módu a váš systém vypadá jako ,,zamrzlý'', přepněte se na
druhou virtuální konzoli (pomocí _ALT + F2_ nebo na Macu _Command +
F2_) a ručně spusťte `dbootstrap'.

Pokud váš monitor umožňuje zobrazovat pouze černou a bílou barvu,
zadejte zaváděcí argument `mono'. Pokud tak neučiníte, instalační
proces bude (standardně) používat barvy.

Jádro by mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové
konzoly. Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu
(framebuffer) a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat
parametr `console=<zařízení>', kde <zařízení> je vaše sériové
zařízení, což je obvykle něco jako ,,ttyS0''.

Znovu připomeňme, že detailní popis zaváděcích parametrů je k nalezení
v Linux BootPrompt HOWTO
(http://www.tldp.org/HOWTO/BootPrompt-HOWTO.html), kde také naleznete
tipy pro obskurní hardware. Pokud máte s něčím problémy, přečtěte si
navíc Oddíl 5.6, `Problémy se zavedením instalačního systému'.

5.1.1. `dbootstrap' argumenty
-----------------------------

Instalační systém rozpoznává několik užitečných argumentů. Účinek
argumentů `quiet' a `verbose' podrobněji popisuje Oddíl 11.5, `Vliv
parametrů ,,verbose'' a ,,quiet'' na upovídanost instalačního
programu'.

quiet
Způsobí, že se instalační systém bude ptát na méně věcí a pokusí
se dosadit správné odpovědi na nezobrazené otázky. Pokud víte,
co instalační systém očekává a jak se obvykle zachová, můžete
touto volbou instalační proces ,,ztišit''.

verbose
Bude zobrazeno ještě více otázek než obvykle.

debug
Do instalačního logu se zapíší další chybové zprávy a zaznamená
se také spuštění každého programu (viz Oddíl 5.7.1, `Používání
shellu a prohlížení logů').

bootkbd=<...>
Přednastaví použitou klávesnici, např. `bootkbd=qwerty/us'

mono
Použití monochromatického módu.

5.2. Instalace z CD-ROM
-----------------------

Momentálně jediná podarchitektura Motorola 680x0 podporující zavádění
z CD je BVME6000. V takovém případě bude nejjednodušší použít sadu
debianích CD (http://www.debian.org/CD/vendors/). Vložte CD do
mechaniky, restartujte a přejděte k další kapitole.

Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a
tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na
vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si
pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách.

I když není možné zavést systém z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat
základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného
instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci
základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z
CD mechaniky.

Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si Oddíl 5.6, `Problémy
se zavedením instalačního systému'.

5.3. Zavedení systému z disket
------------------------------

Pro většinu počítačů založených na architektuře m68k se doporučuje
zavést instalační systém z lokálního souborového systému.

Zavedení ze záchranné diskety momentálně podporují jenom Atari a VME
(VME pouze se SCSI disketovou mechanikou).

Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si Oddíl 5.6, `Problémy
se zavedením instalačního systému'.

5.4. Zavedení z pevného disku
-----------------------------

Zavedení ze stávajícího operačního systému je často vhodná a pro
některé systémy jediná podporovaná možnost instalace.

Abyste mohli zavést systém z disku, musíte již mít přichystané soubory
podle Oddíl 4.4, `Příprava souborů pro zavedení z pevného disku'.

5.4.1. Zavedení z AmigaOS
-------------------------

V programu `Workbench' zahájíte instalaci dvojitým poklikáním na ikonu
,,StartInstall'' v adresáři `debian'.

Poté co instalační program vypíše nějaká odlaďovací hlášení, měli
byste stisknout dvakrát klávesu _Enter_. Potom vám obrazovka na
několik okamžiků zešedne, což může trvat i několik sekund. Následně
se objeví černá obrazovka s bílým textem, který roluje rychleji než
dokážete číst; to je v pořádku. Po několika sekundách by se měl
automaticky nastartovat instalační program, takže můžete přeskočit na
Kapitola 8, `Zavedení vašeho nového systému'.

5.4.2. Zavedení z Atari TOS
---------------------------

V GEM desktopu spusťte instalační proces dvojitým kliknutím na ikonu
,,bootstra.prg'' v adresáři `debian'. V dialogovém okně pro nastavení
programu klikněte na ,,Ok''.

Poté co instalační program vypíše nějaká odlaďovací hlášení, měli
byste stisknout klávesu _Enter_. Potom vám obrazovka na několik
okamžiků zešedne, což může trvat i několik sekund. Následně se objeví
černá obrazovka s bílým textem, který roluje rychleji než dokážete
číst; to je v pořádku. Po několika sekundách by se měl automaticky
nastartovat instalační program, takže můžete přeskočit na Kapitola 8,
`Zavedení vašeho nového systému'.

5.4.3. Zavedení z 68k MacOS
---------------------------

Na MacOS desktopu spusťte instalační proces dvojitým poklikáním na
ikonu `Penguin Prefs' v adresáři `debian'. Tím se spustí zavaděč
`Penguin'. Jděte do nabídky `Settings' v menu `File' a klikněte na
záložku `Kernel'. Vyberte obrazy jádra (`linux.bin') a RAMdisku
(`root.bin') tím, že kliknete na odpovídající tlačítka v pravém horním
rohu a pomocí následujícího dialogu si můžete dané soubory vybrat.
Zavřete dialog ,,Settings'', uložte nastavení a spusťte zaváděcí
proces kliknutím na ,,Boot Now'' v menu ,,File''.

Zavaděč `Penguin' vypíše nějaká odlaďovací hlášení. Potom vám
obrazovka na několik okamžiků zešedne, což může trvat i několik
sekund. Potom se objeví černá obrazovka s bílým textem, který se
roluje rychleji než dokážete číst; to je v pořádku. Po několika
sekundách by se měl automaticky nastartovat instalační program, takže
můžete přeskočit na Kapitola 8, `Zavedení vašeho nového systému'.

5.5. Zavedení z TFTP
--------------------

Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení podporované zaváděcími
disketami, jeho statickou síťovou adresu nebo DHCP server a funkční
TFTP a RARP nebo BOOTP server. Nastavení TFTP je popsáno v Oddíl 4.5,
`Příprava souborů pro zavádění pomocí TFTP'. Po zavedení systému
VMEbus se zobrazí prompt `LILO Boot:'. Linux zavedete jednou z
následujících řádek, čímž začnete normální instalaci za použití
emulace terminálu vt102:

* pro instalaci na BVME4000/6000 napište ,,i6000 _Enter_''

* pro instalaci na MVME162 napište ,,i162 _Enter_''

* pro instalaci na MVME166/167 napište ,,i167 _Enter_''

Jestliže chcete emulovat jiný terminál, třeba vt100, přidejte ještě
řetězec ,,TERM=vt100''. (Celá řádka vypadá třeba takto ,,i6000
TERM=vt100 _Enter_'').

5.6. Problémy se zavedením instalačního systému
-----------------------------------------------

5.6.1. Spolehlivost pružných disků
----------------------------------

Pro lidi, kteří instalují Debian poprvé, bývá největším problémem
spolehlivost disket.

Největší problémy bývají se záchrannou disketou, poněvadž tuto disketu
čte BIOS před zavedením Linuxu. BIOS nedokáže číst disketu tak
spolehlivě jako linuxový ovladač a pokud dojde k chybnému načtení dat,
čtení se může zastavit bez vypsání chybového hlášení. Také může dojít
k chybnému čtení z disket s ovladači a základním systémem, což se
většinou projeví množstvím hlášení o V/V chybách.

Pokud se vám instalace zasekne vždy na stejné disketě, první věc,
kterou byste měli udělat, je znovu stáhnout obraz diskety a zapsat jej
na _jinou_ disketu. Přeformátování původní diskety nemusí vést k
úspěchu, ani když se po formátování vypíše, že operace proběhla bez
problémů. Někdy je užitečné vyzkoušet nahrát diskety na jiném
počítači.

Jeden z uživatelů napsal, že se mu podařilo vytvořit bezchybnou
zaváděcí disketu až na _třetí_ takový pokus.

Podle dalších uživatelů může systém úspěšně naběhnout až na několikátý
pokus při čtení ze stejné diskety. Příčinou jsou nespolehlivé
disketové jednotky nebo chyby ve firmwaru.

5.6.2. Zaváděcí konfigurace
---------------------------

Pokud se jádro zasekne během zavádění, nerozezná připojená zařízení,
nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte
parametry jádra, kterými se zabývá Oddíl 5.1, `Zaváděcí argumenty'.

Jestliže používáte vlastní jádro, ujistěte se, že jste v nastavení
jádra nepovolili možnost `CONFIG_DEVFS'. Instalační systém totiž není
s touto volbou kompatibilní.

Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a
restartujete počítač.

Naše zaváděcí diskety jsou z velikostních důvodů omezeny na
nejběžnější skupinu hardwaru. Proto některé platformy podporované
Linuxem nemusí být podporovány našimi zaváděcími disketami. Pokud je
to váš případ, můžete si podle Oddíl 10.3, `Náhrada jádra na záchranné
disketě' vytvořit vlastní záchrannou disketu, nebo prozkoumat možnosti
instalace po síti.

Pokud máte ve vašem počítači více než 512MB paměti a instalační systém
se v průběhu zavádění jádra zasekne, zkuste omezit viditelnou paměť
zaváděcím argumentem `mem=512m'.

5.6.3. Význam hlášek při zavádění systému
-----------------------------------------

Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu `nemohu
nalézt ...', `není přítomen ...', `nelze inicializovat ...' nebo
`tento ovladač závisí na ....'. Většina těchto hlášení je neškodná.
Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systému je přeloženo tak,
aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými hardwarovými konfiguracemi a
mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi
nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezených
zařízení. Také se může stát, že se zavádění na chvíli zastaví. To se
stává při čekání na odpověď od zařízení a pokud zařízení v systému
chybí. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš
dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz Oddíl 9.5,
`Kompilace nového jádra').

5.6.4. `dbootstrap' - hlášení problému
--------------------------------------

Jestliže se dostanete přes fázi zavedení systému, ale nemůžete
instalaci dokončit, můžete použít menu ,,Report a Problem'' (nahlášení
chyby). Tato volba vytvoří na disketě, pevném disku nebo na
souborovém systému NFS soubor `dbg_log.tgz', který obsahuje podrobné
informace o stavu systému (`/var/log/messages', `/proc/cpuinfo'
apod.). Soubor `dbg_log.tgz' vám může naznačit v čem je problém a jak
ho vyřešit. Tento soubor nám také můžete poslat spolu s hlášením o
chybě.

5.6.5. Pošlete nám hlášení o chybách
------------------------------------

Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání popisu chyby na adresu
<submit@bugs.debian.org>. Na začátku zprávy _musíte_ uvést
následující údaje:

Package: boot-floppies
Version: <verze>

Ujistěte se, že <verze> odpovídá verzi sady disket, které jste
zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety
nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ,,stable'', ,,frozen'',
,,woody'').

Ve vaší zprávě by se měly objevit i následující informace:

architecture: m68k
model: <výrobce a typ počítače>
memory: <velikost paměti RAM>
scsi: <typ řadiče SCSI>
cd-rom: <typ CD-ROM a způsob jejího připojení (ATAPI)>
network card: <typ síťové karty>
pcmcia: <údaje o zařízeních PCMCIA>

V závislosti na povaze chyby by mohlo být užitečné uvést, zda
instalujete na disk IDE nebo SCSI a další informace jako zvuková
karta, kapacita disku a typ grafické karty.

V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních
viditelných hlášeních jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také
nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali.

5.7. Úvod do programu `dbootstrap'
----------------------------------

Program `dbootstrap' se spustí po zavedení instalačního systému. Má
na starost počáteční konfiguraci a instalaci ,,základního systému''.

Hlavní úlohou programu `dbootstrap' je nastavení klíčových prvků
systému. Obstará například konfiguraci ,,modulů'' - ovladačů, které
se nahrají do jádra. Ty zahrnují ovladače zařízení, síťové ovladače,
podporu znakových sad a periférií, které nejsou zabudovány přímo v
dodávaném jádře.

`dbootstrap' se také stará o rozdělení a naformátování disku a o
nastavení síťování. Tato nastavení se provádí jako první, poněvadž
mohou být nezbytná pro další instalaci.

`dbootstrap' je jednoduchá aplikace v textovém režimu (některé systémy
nezvládají grafiku) navržená pro maximální kompatibilitu ve všech
možných situacích (instalace přes sériovou linku). A opravdu se
ovládá velmi jednoduše. Aplikace vás bude postupně vést instalací.
Pokud zjistíte, že jste udělali chybu, můžete se vrátit zpět a
příslušné kroky opravit.

Pro navigaci programem `dbootstrap' můžete použít:

* Pravou šipku nebo klávesu Tab k posunu mezi tlačítky a seznamy
vpřed a levou šipku nebo Shift-Tab k posunu zpět.

* Šipku nahoru nebo dolů k posunu v seznamu a k výběru jednotlivých
položek.

* Mezerník k výběru položky (třeba zaškrtávacího tlačítka).

* _Enter_ k potvrzení.

Program `dbootstrap' se ovládá šipkami a klávesami _Enter_ a _Tab_.

5.7.1. Používání shellu a prohlížení logů
-----------------------------------------

Zkušený uživatel Unixu nebo Linuxu může současným stiskem _Levý
Alt-F2_ přepnout na další virtuální konzolu, ve které běží interpret
příkazů na bázi Bourne shellu _ash_. Levý Alt je klávesa _Alt_ nalevo
od mezerníku, _F2_ funkční klávesa. V tomto okamžiku máte systém
běžící z RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů.
Jejich výpis získáte příkazem `ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin'.
Interpret příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k
problémům při instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u
aktivace virtuální paměti, poněvadž instalační program nezjistí, že
jste tento krok provedli z vedlejší konzole. _Levý Alt-F1_ vás vrátí
zpět do menu. Přestože Linux poskytuje až 64 virtuálních konzol, ze
záchranné diskety je jich k dostupných pouze několik.

Chybová hlášení jsou přesměrována na třetí virtuální konzoli
(označovanou `tty3'). Můžete do ní přepnout stiskem _Alt-F3_ (podržte
_Alt_ a zmáčkněte funkční klávesu _F3_), zpět do programu `dbootstrap'
se vrátíte pomocí _Alt-F1_.

Tato hlášení se navíc ukládají do souboru `/var/log/messages', který
se po instalaci zkopíruje do `/var/log/installer.log'.

Během instalace základního systému jsou hlášení o konfiguraci a
rozbalování balíků přesměrována na virtuální konzoli `tty4'.

Pokud instalujete systém přes sériovou konzoli, tato hlášení se uloží
do souboru `/target/tmp/debootstrap.log'.

5.8. ,,Výběr jazyka''
---------------------

Protože tato architektura podporuje nový systém přizpůsobení místním
zvyklostem, můžete si hned v prvním kroku instalace vybrat jazyk,
kterým s vámi bude instalační systém komunikovat.

U některých jazyků jsou dostupné i jejich varianty, takže dalším
krokem může být ,,Výběr varianty jazyka''.

Odpovědi na předchozí otázky se dále použijí pro nastavení klávesnice
a později při výběru vhodného debianího zrcadla. Pokud vám tyto
,,uhádnuté'' hodnoty nevyhovují, můžete je samozřejmě změnit.

5.9. ``Poznámky k verzi''
-------------------------

Na první obrazovce programu `dbootstrap' (hned po ,,Výběr jazyka'') se
vám ukáží ``Poznámky k verzi''. Uvidíte informaci o verzi použitého
balíčku `boot-floppies' a také se zobrazí krátký úvod pro vývojáře
Debianu.

5.10. ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''
-----------------------------------------------------------

Možná uvidíte hlášku ``Instalační program zjišťuje současný stav
systému a další instalační krok, který by se měl provést.'', může však
zmizet rychleji než ji stihnete přečíst. Bude se objevovat mezi
jednotlivými kroky v menu. Tato kontrola stavu systému umožňuje
instalačnímu programu `dbootstrap' pokračovat v započaté instalaci,
pokud by se vám v jejím průběhu podařilo zablokovat systém. Pokud
spustíte `dbootstrap' znovu, budete muset nastavit pouze klávesnici,
aktivovat odkládací oddíl a připojit dříve inicializované disky.
Všechna ostatní nastavení zůstanou uchována.

V průběhu instalace budete procházet hlavním menu ``Hlavní nabídka
instalace systému Debian GNU/Linux''. Volby v horní části se budou
aktualizovat a ukazovat, jak pokračujete s instalací. Phil Hughes
napsal v časopisu Linux Journal (http://www.linuxjournal.com/), že
instalaci Debianu by zvládlo _kuře_. (Myslel klováním do klávesy
_Enter_). První položka v menu je totiž vždy další krok, který máte
provést, podle aktuálního stavu systému. Mělo by se objevit ``Další''
a tím je teď ``Konfigurovat klávesnici''.

5.11. ``Konfigurovat klávesnici''
---------------------------------

Ujistěte se, že je zvýrazněné ``Další'' a klávesou _Enter_ přejděte do
menu nastavení klávesnice. Vyberte klávesnici odpovídající vašemu
národnímu prostředí nebo podobnou, pokud požadované rozložení
klávesnice v menu není. Po instalaci systému si můžete vybrat ze
širšího spektra klávesnic programem `kbdconfig'.

Přesuňte šipkami zvýraznění na volbu vaší klávesnice a zmáčkněte
_Enter_. Šipky jsou na všech klávesnicích na stejném místě.
,,Rozšířenou'' klávesnicí se nazývá taková klávesnice, která má v
horní řadě klávesy F1 až F10.

Jestliže instalujete bezdiskovou stanici, přeskočte několik dalších
kroků ohledně nastavení disku či diskových oblastí (protože žádné
nemáte). V tomto případě přejděte až ke kroku Oddíl 7.5,
```Konfigurovat síť''', po jehož provedení budete vyzváni k připojení
kořenové NFS oblasti (Oddíl 6.8, ```Připojit zinicializovaný
oddíl''').

5.12. Poslední varování
-----------------------

Říkali jsme vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď přichází
chvíle, kdy si můžete nechtěně smazat data. Máte poslední šanci
zazálohovat starý systém. Pokud jste ještě neprovedli zálohu, vyjměte
disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte zálohování.

-------------------------------------------------------------------------------

6. Poznámky k rozdělování disku
-------------------------------

Menu ``Rozdělit pevný disk'' vám nabídne disky k rozdělení a spustí
program, který provede záznam do tabulky oddílů. Musíte vytvořit
alespoň jeden oddíl ,,Linux native'' (typ 83) a nejspíš budete chtít
vytvořit i oddíl ,,Linux swap'' (typ 82) pro virtuální paměť.

6.1. Počet a velikost oblastí
-----------------------------

Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento
oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data.
Většina uživatelů navíc pokládá za nutnost mít vydělenou část disku
pro virtuální paměť (swap). Tento oddíl slouží operačnímu systému
jako odkládací prostor. Vydělení ,,swap'' oblasti umožní efektivnější
využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel
využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.

Většina uživatelů vyčlení pro GNU/Linux více než jeden oddíl na disku.
Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození
souborového systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže
potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Minimálně můžete
uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní
komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu,
budete schopni spustit GNU/Linux a provést nápravu, což vám může
ušetřit novou instalaci systému.

Druhý důvod je obyčejně závažnější při pracovním nasazení Linuxu, ale
záleží k čemu systém používáte. Představte si situaci, kdy nějaký
proces začne nekontrolovaně zabírat diskový prostor. Pokud se jedná o
proces se superuživatelskými právy, může zaplnit celý disk. Naruší
chod systému, poněvadž Linux potřebuje při běhu vytvářet soubory. K
takové situaci může dojít z vnějších příčin, například nevyžádaný
e-mail vám lehce zaplní disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze
uchránit před mnoha problémy. Pokud třeba vydělíte pro `/var/mail'
samostatnou oblast, bude systém fungovat, i když bude zahlcen
nevyžádanou poštou.

Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je
obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže
vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat
znovu a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož
velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně
velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít
jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze
oknem.

6.2. Strom adresářů
-------------------

Debian GNU/Linux se snaží dodržovat standard pro pojmenování souborů a
adresářů (Filesystem Hierarchy Standard
(http://www.pathname.com/fhs/)), což zaručuje, že uživatelé či
programy mohou odhadnout umístění souborů či adresářů. Kořenový
adresář je reprezentován lomítkem `/' a na všech debianích systémech
obsahuje tyto adresáře:

bin Důležité programy
boot Statické soubory zavaděče
dev Soubory zařízení
etc Konfigurační soubory závislé na systému
home Domovské adresáře uživatelů
lib Podstatné sdílené knihovny a moduly jádra
mnt Místo pro dočasné připojování souborových systémů
proc Virtuální adresář obsahující systémové informace
root Domovský adresář správce systému
sbin Důležité systémové programy
tmp Dočasné soubory
usr Druhá úroveň hierarchie
var Proměnlivá data

Následující seznam by vám měl pomoci při rozhodování o rozdělení disku
na oblasti.

* `/': kořenový adresář musí vždy fyzicky obsahovat adresáře
`/etc', `/bin', `/sbin', `/lib' a `/dev', protože jinak byste
nebyli schopni zavést systém. Typicky je potřeba 100 MB, ale v
konkrétních podmínkách se požadavky mohou lišit.

* `/usr': všechny uživatelské programy (`/usr/bin'), knihovny
(`/usr/lib'), dokumentace (`/usr/share/doc'), atd., jsou v tomto
adresáři. Protože tato část souborového systému spotřebuje
nejvíce místa, měli byste jí na disku poskytnout alespoň 500 MB.
Pokud budete instalovat hodně balíčků, měli byste tomuto adresáři
vyhradit ještě více místa.

* `/home': každý uživatel si bude ukládat data do svého podadresáře
v tomto adresáři. Jeho velikost závisí na tom, kolik uživatelů
bude systém používat, a jaké soubory se v jejich adresářích budou
uchovávat. Pro každého uživatele byste měli počítat s asi 100 MB
místa, ale opět závisí na konkrétní situaci.

* `/var': v tomto adresáři budou uložena všechna proměnlivá data
jako news příspěvky, e-maily, webové stránky, vyrovnávací paměť
pro APT, atd. Velikost tohoto adresáře velmi závisí na způsobu
používání vašeho počítače, ale pro většinu lidí bude velikost
dána režijními náklady správce balíčků. Pokud se chystáte
nainstalovat najednou vše co Debian nabízí, mělo by pro `/var'
stačit vyhradit dva až tři gigabajty. V případě, že budete
instalovat systém po částech (nejprve služby a utility, potom
textové záležitosti, následně X, ...), může stačit 300 až 500
megabajtů. Jestliže je vaší prioritou volné místo na disku a
neplánujete používání APT (alespoň pro velké aktualizace), lze
vyjít se 30 až 40 megabajty.

* `/tmp': sem programy většinou zapisují dočasná data. Obvykle by
mělo stačit 20-50 MB.

6.3. Doporučené rozdělení disku
-------------------------------

Pro nové uživatele, domácí počítače a jiné jednouživatelské stanice je
asi nejjednodušší použít jednu oblast jako kořenovou (a případně jednu
jako odkládací virtuální paměť).

Jak jsme řekli dříve, pro víceuživatelské systémy je lepší použít pro
`/usr', `/var', `/tmp' a `/home' samostatné oblasti.

Chcete-li instalovat hodně programů, které nejsou přímo součástí
distribuce, může se vám hodit samostatný oddíl pro `/usr/local'. Pro
počítač, který zpracovává hodně pošty, má smysl vytvořit svazek pro
`/var/mail'. Někdy je dobré oddělit adresář `/tmp' na oddíl s
kapacitou 20 - 50MB. Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit
velký oddíl pro domovské adresáře (`/home'). Obecně ale platí, že
rozdělení disku se liší počítač od počítače a záleží, k čemu systém
používáte.

Při instalaci komplikovanějšího systému (serveru) se podívejte na
Multi Disk HOWTO (http://www.tldp.org/HOWTO/Multi-Disk-HOWTO.html), na
podrobnější informace. Tento odkaz může být zajímavý rovněž pro
zprostředkovatele připojení k Internetu.

Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory
systémových administrátorů jsou různé, jedna zkušenost je mít stejně
odkládacího prostoru jako máte paměti, ale rozhodně ne méně než 16MB.
Samozřejmě že existují výjimky --- budete-li řešit soustavu 10000
rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak gigabajt
odkládacího prostoru. Na druhé straně počítače Atari Falcon a
Macintosh nemají vůbec rády virtuální paměť, takže místo používání
velké virtuální paměti si raději pořiďte tolik operační paměti, kolik
jen bude možné.

Na 32-bitových architekturách (i386, m68k, 32-bit SPARC, a PowerPC),
využije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálně 2 GB, takže není
důvod, proč překračovat tuto hranici. Na počítačích Alpha a SPARC64
je limit tak velký, že se považuje za téměř neomezený (ze současného
pohledu). Máte-li větší nároky na virtuální paměť, zkuste umístit
odkládací oddíly na různé fyzické disky, a pokud možno, na různé IDE
nebo SCSI kanály. Jádro bude vyrovnávat zátěž mezi jednotlivé
oblasti, což se projeví ve zvýšení rychlosti.

Například můj počítač má 32 MB paměti a 1,7 GB IDE disk na zařízení
`/dev/hda'. Na `/dev/hda1' je oblast pro druhý operační systém o
velikosti 500 MB (měl jsem ji vytvořit jen 200 MB, poněvadž ji skoro
nepoužívám). Odkládací oddíl má 32 MB a je na `/dev/hda3'. Zbytek,
tj. asi 1,2 GB na `/dev/hda2' je kořenový svazek pro Linux.

Další příklady naleznete v Strategie rozdělování disku
(http://www.tldp.org/HOWTO/mini/Partition/partition-5.html#SUBMITTED).
Pro představu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na
Oddíl 11.4, `Místo potřebné pro úlohy'.

6.4. Názvy zařízení v Linuxu
----------------------------

Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných
operačních systémech. Pro další práci byste měli vědět, jak se
zařízením v Linuxu přidělují názvy.

* První disketová jednotka je nazvána ,,/dev/fd0''.

* Druhá disketová jednotka je ,,/dev/fd1''.

* První disk na SCSI (podle čísel zařízení na sběrnici) je
,,/dev/sda''.

* Druhý disk na SCSI (vyšší číslo na sběrnici) je ,,/dev/sdb'' atd.

* První CD mechanice na SCSI odpovídá ,,/dev/scd0'' nebo také
,,/dev/sr0''.

* Master disk na prvním IDE řadiči se jmenuje ,,/dev/hda''.

* Slave disk na prvním IDE řadiči je ,,/dev/hdb''.

* Master a slave diskům na druhém řadiči jsou postupně přiřazeny
,,/dev/hdc'' a ,,/dev/hdd''. Novější řadiče IDE mají dva kanály,
které se chovají jako dva řadiče. Písmena se mohou lišit od
toho, co na Macintoshi zobrazuje program pdisk (např. to co se v
pdisku zobrazuje jako /dev/hdc, se může v Debianu ukázat jako
/dev/hda).

* První ACSI zařízení se jmenuje ,,/dev/ada'', druhému odpovídá
,,/dev/adb''.

Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení:
,,sda1'' a ,,sda2'' představují první a druhý oddíl prvního disku na
SCSI.

Například předpokládejme počítač se dvěma disky na sběrnici SCSI na
SCSI adresách 2 a 4. Prvnímu disku na adrese 2 odpovídá zařízení
,,sda'', druhému ,,sdb''. Tři oddíly na disku ,,sda'' by byly
pojmenovány ,,sda1'', ,,sda2'', ,,sda3''. Stejné schéma značení platí
i pro disk ,,sdb'' a jeho oblasti.

Máte-li v počítači dva řadiče pro SCSI, pořadí disků zjistíte ze
zpráv, které Linux vypisuje při startu.

Systémy VMEbus používající SCSI disketovou mechaniku TEAC FC-1 ji
uvidí jako normální SCSI disk. Aby byla identifikace mechaniky
jednodušší, instalační program vytvoří symbolický odkaz na příslušné
zařízení a pojmenuje ho ,,/dev/sfd0''.

6.5. Dělící programy v Debianu
------------------------------

K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. Pro váš
typ počítače jsou k dispozici:

`atari-fdisk'
Atari verze programu `fdisk'; --- viz manuálová stránka programu
atari-fdisk (atari-fdisk.txt)

`amiga-fdisk'
Amiga verze programu `fdisk'; --- viz manuálová stránka programu
amiga-fdisk (amiga-fdisk.txt)

`mac-fdisk'
Mac verze programu `fdisk'; --- viz manuálová stránka programu
mac-fdisk (mac-fdisk.txt)

`pmac-fdisk'
PowerMac verze programu `fdisk';, používá se i pro systémy BVM a
Motorola VMEbus. Popis je v manuálová stránka programu
pmac-fdisk (pmac-fdisk.txt)

Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete
``Rozdělit pevný disk''. Pokud se vám tento program nezamlouvá,
ukončete ho, přepněte se na druhou konzoli (`tty2') a ručně spusťte
požadovaný program (s případnými argumenty). V takovém případě
přeskočte krok ``Rozdělit pevný disk''.

Pro informace o vytváření oblastí se podívejte do manuálové stránky
programu mac-fdisk (mac-fdisk.txt). Důležité je, že na macintoschích
discích je odkládací oblast rozpoznána svým jménem; musí být nazvána
,,swap''. Další užitečné čtení je mac-fdisk Tutorial
(http://penguinppc.org/projects/yaboot/doc/mac-fdisk-basics.shtml),
kde je krok za krokem popsán způsob sdílení disku s MacOS.

6.6. ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl''
--------------------------------------------------

Tato položka bude další krok po rozdělení disku. Můžete inicializovat
a aktivovat nový oddíl pro virtuální paměť, aktivovat dříve
inicializovaný oddíl nebo pokračovat bez virtuální paměti. Vždy je
možné oddíl virtuální paměti znovu inicializovat, takže pokud si
nejste jisti, jak pokračovat, zvolte ``Inicializovat a aktivovat
odkládací oddíl''.

Další krok je aktivace virtuální paměti ve ``Vyberte oddíl, který se
má zaktivovat jako odkládací zařízení.''. Program by vám měl
nabídnout k aktivaci oddíl připravený jako odkládací prostor.
Zmáčkněte _Enter_.

Na závěr potvrdíte inicializaci disku. Tato operace zničí veškerá
data, která se nachází v tomto oddílu na disku. Pokud je vše v
pořádku, zvolte ``Ano''. Obrazovka bude po spuštění programu blikat.

Jestliže chcete a váš systém má více operační paměti než 12MB, můžete
pokračovat bez oblasti pro virtuální paměť. V takovém případě z menu
vyberte položku ``Pokračovat bez odkládacího oddílu''.

6.7. ``Inicializovat linuxový oddíl''
-------------------------------------

Další položka menu bude ``Inicializovat linuxový oddíl''. Pokud tomu
tak není, nedokončili jste rozdělení disku nebo jste vynechali něco v
přípravě oddílu pro virtuální paměť.

Můžete inicializovat oddíl pro GNU/Linux nebo připojit souborový
systém inicializovaný dříve. Program `dbootstrap' _neprovede_
aktualizaci starší instalace, aniž by jí nepřepsal. Chcete-li
nedestruktivně přejít k novější verzi Debianu, program `dbootstrap'
nepotřebujete - přečtěte si pokyny k aktualizaci
(http://www.debian.org/releases/woody/m68k/release-notes/).

Pokud pro instalaci chcete použít část disku, která není prázdná, měli
byste jí inicializovat, čímž také smažete její dřívější obsah. Dále
musíte inicializovat oddíly, které jste vytvořili dříve při dělení
disku. Asi jediným důvodem pro volbu ,,mount a partition without
initializing it'' (připojte oddíl bez inicializace) může být
pokračování v nedokončené instalaci ze stejné sady instalačních
disket.

Zvolením položky ``Inicializovat linuxový oddíl'' připravíte a
připojíte oddíl na souborový systém `/'. První oddíl, který připojíte
nebo inicializujete, bude připojená jako `/' - nazývá se ,,root''
(hlavní, kořenový svazek souborů).

V tomto okamžiku budete dotázáni, jestli se má zachovat ``Zachovat
kompatibilitu s jádry před řadou 2.2?''. Zvolíte-li ``Ne'' nebudete
moci používat linuxová jádra řady 2.0 nebo starší, protože souborové
systémy budou používat některá vylepšení nepodporovaná v jádrech 2.0.
Pokud víte, že nikdy nebudete používat jádra 2.0 a dřívější, můžete
odpovědí ``Ne'' získat některá drobná vylepšení.

Dále vám bude nabídnuto provést otestování disku na výskyt špatných
bloků. Standardně se tato volba přeskakuje, protože kontrola může
zabrat dosti času a navíc se řadiče moderních disků o špatné bloky
starají samy. Pokud si nejste jisti kvalitou svého disku, nebo máte
starší počítač, je lepší tuto kontrolu provést.

Další dotazy jsou pouze potvrzovací. Protože inicializování oblasti
zničí všechna data na ní umístěná, dobře si odpověď rozmyslete.
Následně budete informováni, že oblast se připojuje jako `/'. [1]

Jestliže máte další oblasti, které byste chtěli inicializovat a
připojit, můžete po připojení oddílu `/', použít menu ``Volitelné''.
Tento krok je pro ty, kdo si vytvořili samostatné oblasti pro `/boot',
`/var', `/usr' nebo jiné adresáře.

[1] Ve skutečnosti se připojí jako `/target' a teprve po restartu do
systému se připojí jako `/'.

6.8. ``Připojit zinicializovaný oddíl''
---------------------------------------

Alternativou k Oddíl 6.7, ```Inicializovat linuxový oddíl''' je
položka ``Připojit zinicializovaný oddíl''. Využijete ji při obnovení
předešlé nedokončené instalaci, nebo pokud připojujete oblasti, které
už byly inicializovány, nebo které obsahují data, která byste chtěli
zachovat.

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, nastal okamžik, kdy připojíte
kořenovou oblast ze vzdáleného NFS serveru. Cestu k serveru zadejte
normální NFS syntaxí, konkrétně:
`<jméno-serveru-nebo-IP>:<sdílená-cesta-na-serveru>'. Pokud
potřebujete připojit další souborové systémy, můžete to udělat teď.
<sdílená-cesta-na-serveru> pro systémy BVM a Motorola VMEbus by měla
být shodná s cestou uvedenou v souboru `tftplilo.conf' umístěném na
TFTP serveru. Cesta obsahuje adresář, který má linuxové jádro při
startu připojit. Standardní cesta v `tftplilo.conf' je `/nfshome/%C',
kde `%C' je nahrazeno IP adresou klientského počítače.

Pokud jste ještě nenastavili síť podle Oddíl 7.5, ```Konfigurovat
síť''', tak výběr instalace přes NFS vás k tomu vyzve automaticky.

6.9. Připojení oblastí nepodporovaných programem `dbootstrap'
-------------------------------------------------------------

V některých speciálních případech nemusí `dbootstrap' vědět jak
připojit souborový systém (ať už kořenový nebo nějaký jiný). Pokud
jste zkušený uživatel GNU/Linuxu, můžete se jednoduše přepnout na
druhou konzoli (`tty2') a připojit daný souborový systém ručně.

V případě, že připojujete kořenovou oblast vašeho nového systému,
připojte ji jako `/target', vraťte se do dbootstrapu a pokračujte.
(Neuškodí spuštění kroku ``Zobrazit tabulku oddílů'', aby se
`dbootstrap' zorientoval, v jaké části instalačního procesu se
nachází).

Pro nekořenové oblasti nesmíte zapomenout ručně změnit soubor `fstab',
aby se oblasti po restartu správně připojily. Před modifikací tohoto
souboru (`/target/etc/fstab') musíte samozřejmě počkat, než ho
`dbootstrap' vytvoří.

-------------------------------------------------------------------------------

7. Instalace jádra a základního systému
---------------------------------------

7.1. ``Instalovat jádro a moduly operačního systému''
-----------------------------------------------------

Další krok je instalace jádra a modulů do systému.

Z nabídnutého seznamu vyberte vhodné zařízení, ze kterého budete
instalovat jádro a moduly operačního systému. Nezapomeňte, že můžete
použít libovolné z dostupných zařízení a že nejste omezeni na použití
stejného média, se kterým jste začínali (viz Kapitola 4, `Získání
instalačních médií').

Nabízené možnosti se mohou lišit v závislosti na hardwaru, který
`dbootstrap' našel. Pokud instalujete ze sady oficiálních CD,
software by měl automaticky vybrat správnou volbu. (A pokud jste při
startu nezadali parametr `verbose', ani by vás neměl obtěžovat se
seznamem zařízení). Až vás systém požádá o vložení CD, ujistěte se,
že vkládáte první disk.

Pro instalaci z lokálního souborového systému zvolte ,,hard disk'',
pokud oblast zatím není připojená, nebo ,,mounted'' pro již připojenou
oblast. V obou případech bude systém hledat nějaké soubory v adresáři
`dists/woody/main/disks-m68k/current'. Pokud je tam nenajde, budete
vyzváni k zadání ``Vybrat cestu k archivu'', což je adresář na disku,
kam jste uložili požadované instalační soubory. Pokud máte lokální
zrcadlo debianího archívu, můžete ho použít. Cesta bývá obvykle
`/archive/debian'. (Archív je charakteristický adresářovou strukturou
`debian/dists/woody/main/disks-m68k/current'). Cestu můžete zadat
ručně, nebo použitím tlačítka `<...>' můžete procházet adresářový
strom.

Pokud tedy instalujete z lokálního disku nebo podobného média (NFS),
budete vyzváni pro zadání cesty k adresáři obsahujícímu potřebné
soubory. (Pokud vyberete špatné umístění, systém se bude ptát znovu a
znovu, než odpovíte správně). Můžete se podívat na tty3 (viz Oddíl
5.7.1, `Používání shellu a prohlížení logů') kde `dbootstrap'
zaznamená umístění hledaných souborů.

Jestliže se objeví volba ,,default'', měli byste ji využít. V opačném
případě zkuste možnost ,,list'' a nechte `dbootstrap', aby se sám
pokusil soubory najít. (Což může být pomalé, zejména na NFS). Jako
poslední možnost použijte volbu ,,manual'' a zadejte cestu ručně.

Instalace z disket vyžaduje vložit záchrannou disketu (kterou máte
patrně v mechanice) a potom diskety s ovladači.

Jestliže chcete instalovat jádro a moduly ze sítě, můžete to udělat
výběrem volby ,,network'' (HTTP) nebo ,,NFS''. Vaše síťová rozhraní
musí být podporována standardním jádrem (viz Oddíl 2.5, `Ostatní
zařízení'). Pokud se nabídka ,,NFS'' neobjeví, musíte vybrat
``Zrušit'', vrátit se zpět, vybrat krok ``Konfigurovat síť'' (viz
Oddíl 7.5, ```Konfigurovat síť''') a poté znovu spustit tento krok.

7.2. NFS
--------

Zvolte nabídku ,,NFS'' a zadejte jméno a adresu svého NFS serveru. Za
předpokladu, že jste na NFS server na správné místo umístili obrazy
záchranné diskety a disket s ovladači, budou tyto soubory dostupné pro
instalaci jádra a modulů. Souborový systém NFS bude připojen pod
`/instmnt'. Umístění souborů vyberte stejně jako pro metody ,,hard
disk'' nebo ,,mounted''.

7.3. Síť
--------

Vyberte možnost ,,network'' a sdělte `dbootstrap'u URL a cestu k
debianímu archivu. Standardní volba většinou funguje dobře a v každém
případě je správná alespoň cesta (pro libovolné oficiální zrcadlo
Debianu), takže stačí změnit adresu serveru. _...this sentence isn't
finished..._

7.3.1. NFS Root
---------------

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, měli byste již mít síť
nastavenou podle Oddíl 7.5, ```Konfigurovat síť'''. Instalační systém
by vám měl nabídnout instalaci jádra a modulů z NFS. Pokračujete
metodou ,,NFS'' popsanou výše.

Pro jiná instalační média mohou být vyžadovány další kroky.

7.4. ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''
------------------------------------------------

Pro nastavení ovladačů zařízení, neboli modulů jádra, vyberte nabídku
``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''.

Nejdříve budete dotázáni, zda chcete nahrát moduly jádra z diskety
dodávané výrobcem. Většina lidí může tento krok přeskočit, protože se
používá pouze pro proprietární nebo nestandardní moduly, které jsou
dodávány s příslušným hardwarem (například SCSI řadičem). Moduly se
budou hledat na disketě v adresáři `/lib/modules/misc' (kde <misc>
může být libovolná standardní sekce). Jakékoliv soubory splňující
tento požadavek se nakopírují na disk, takže je můžete v následujícím
kroku nakonfigurovat.

Následně se spustí program `modconf', kde můžete procházet skupinami
modulů jádra a vybrat si moduly, které chcete nainstalovat.

Doporučujeme vám konfigurovat _pouze_ zařízení, která nebyla
automaticky jádrem detekována a která jsou nezbytná pro nainstalování
základního systému. Spousta lidí konfiguraci modulů vůbec
nepotřebuje.

Například se může stát, že budete muset explicitně zavést ovladač
síťové karty ze sekce `net', ovladač SCSI disku ze sekce `scsi' nebo
ovladač pro proprietární CD-ROM v sekci `cdrom'. Zařízení, která zde
nakonfigurujete, se budou automaticky zavádět při každém startu
systému.

Některé moduly mohou vyžadovat zadání parametrů. Pro zjištění, které
parametry jsou důležité, se budete muset podívat do dokumentace
příslušného modulu.

Až bude systém nainstalovaný, lze konfiguraci modulů kdykoliv změnit
programem `modconf'.

7.5. ``Konfigurovat síť''
-------------------------

Jestliže instalační systém nedetekuje žádné síťové zařízení, obrátí se
na vás s nabídkou ``Konfigurace názvu počítače''. Váš počítač musí
mít nějaké jméno i v případě, že nejste připojeni do sítě.

V případě, že instalační systém síťové zařízení nalezne, bude
pokračovat krokem ``Konfigurovat síť''. Pokud vám systém nedovolí
přejít k tomuto kroku, znamená to, že systém žádné síťové zařízení
nezná a pravděpodobně jste jej špatně nakonfigurovali. Vraťte se zpět
(Oddíl 7.4, ```Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''') a v sekci
`net' vyhledejte příslušný ovladač.

Jestliže máte více síťových zařízení a instalátor detekuje alespoň dvě
z nich, budete si muset ze seznamu vybrat pouze jedno zařízení, které
chcete nastavit. (Po instalaci můžete samozřejmě zbývající zařízení
dokonfigurovat ručně --- viz manuálová stránka interfaces(5).)

Program `dbootstrap' se vás dále zeptá, zda chcete použít pro
konfiguraci sítě DHCP nebo BOOTP server. Pokud můžete, odpovězte
``Ano''. Jestli máte štěstí a vidíte hlášku ``Síť se podařilo
nakonfigurovat pomocí DHCP/BOOTP.'', přeskočte rovnou na Oddíl 7.6,
```Instalovat základní systém'''. Jestliže automatická konfigurace
selže, zkontrolujte správné zapojení kabelů a přečtěte si hlášky na
třetí konzoli (tty3). Jestli to nepomůže, pokračujte a nakonfigurujte
síť ručně.

Při ruční konfiguraci sítě vás `dbootstrap' vyzve k vyplnění údajů z
Oddíl 3.3, `Dále budete potřebovat'. Po potvrzení zadaných údajů
musíte zadat primární síťové zařízení pro síťové připojení. Obvykle
se jedná o ,,eth0'' (první ethernetové zařízení).

Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je
bitovým součinem IP adresy a síťové masky. Dále se pokusí odhadnout
vysílací adresu jako bitový součet IP adresy systému a bitového
doplňku síťové masky. Předpokládá, že gateway zprostředkovává i DNS.
Pokud některý údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou
hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit editací
souboru `/etc/network/interfaces', nebo si nainstalovat balíček
`etherconf', který vás celým procesem provede.

7.6. ``Instalovat základní systém''
-----------------------------------

V dalším kroku se nainstaluje základní systém. Základní systém je
minimální množina balíků, která poskytuje malý, ale samostatný a
funkční systém. Zabírá něco pod 70MB.

Během tohoto kroku se vám zobrazí (pokud neinstalujete z CD) seznam
zařízení, ze kterých můžete základní systém instalovat. Jestliže
instalujete z oficiálních CD, budete pouze vyzváni, abyste do
mechaniky vložili první disk.

Při instalaci ze sítě, buďte trpěliví, protože některé kroky mohou
trvat poměrně dlouho a navenek se může zdát, že se nic neděje.
Konkrétně u stahování souboru `Packages.gz' a instalačních souborů
základního systému to vypadá jako by se systém zastavil. Když se ale
přepnete na druhou konzolu, můžete se příkazem `df -h' ujistit, že se
pevný disk zaplňuje.

Pokud se ale instalace zastaví při stahování souboru nazvaného
`Release', je téměř jisté, že síťový archiv nebyl nalezen, nebo je na
něm nějaká chyba.

Jestliže instalujete základní systém z pevného disku, stačí když
nasměrujte instalátor na soubor `basedebs.tar'.

-------------------------------------------------------------------------------

8. Zavedení vašeho nového systému
---------------------------------

8.1. ``Nastavit systém startovatelný''
--------------------------------------

Na systémech Macintosh, Atari a Amiga není tento krok možný.
GNU/Linux budete zavádět z původního operačního systému (který musíte
zachovat).

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, zavádění systému z lokálního
disku evidentně nebude nejsmysluplnější volba - tento krok přeskočte.

8.2. Okamžik pravdy
-------------------

Teď přichází chvíle _zahoření_ systému.

8.2.1. Zavádění VME6000
-----------------------

Jestliže jste prováděli bezdiskovou instalaci na systémech BVM nebo
Motorola VMEbus, měli byste po natažení programu `tftplilo' z TFTP
serveru zadat v promptu `LILO Boot:' jedno z následujících:

* ,,b6000 _Enter_'' pro start BVME4000/6000

* ,,b162 _Enter_'' pro start MVME162

* ,,b167 _Enter_'' pro start MVME166/167

8.2.2. Zavádění na Macintoshích
-------------------------------

Přejděte do adresáře kde jsou instalační soubory a za držení klávesy
`command' spusťte zavaděč `Penguin'. V dialogovém okně `Settings'
(command-T) najděte řádku s volbami jádra, která by měla vypadat nějak
takto: `root=/dev/ram video=font:VGA8x16'.

Tuto řádku změňte na `root=/dev/<yyyy>', kde <yyyy> je linuxový název
oblasti, kam jste nainstalovali systém (např. `/dev/sda1'). Parametr
`video=font:VGA8x8' je vhodný pro uživatele s malými obrazovkami.
Jádro by sice zvolilo hezčí font (6x11), ale ovladač konzole by s ním
mohl zaseknout počítač. Proto je bezpečnější použít font 8x16 nebo
8x8, což můžete kdykoliv změnit.

Pokud nechcete, aby se GNU/Linux zaváděl při každém startu počítače,
zrušte zatržení u položky `Auto Boot'. Příkazem `Save Settings As
Default' uložíte nové nastavení do souboru.

Nyní můžete příkazem `Boot Now' (command-B) nastartovat váš čerstvě
nainstalovaný systém GNU/Linux.

Při zavádění systému by se měly objevit stejné zprávy jako při
zavedení z instalační diskety plus některá nová hlášení.

8.3. (Základní) přizpůsobení Debianu
------------------------------------

Po zavedení systému budete vyzváni k dokončení konfigurace základního
systému a k výběru balíčků, které chcete nainstalovat. Aplikace,
která vás tímto procesem povede, se nazývá `base-config'. Jestliže
někdy v budoucnu budete chtít `base-config' spustit znovu, stačí když
jako root napíšete `base-config'.

8.4. Nastavení časového pásma
-----------------------------

Nejprve budete vyzváni k výběru vašeho časového pásma. Po volbě, zda
jsou hardwarové hodiny nastaveny na místní nebo univerzální časové
pásmo, si vyberete oblast a město, které je ve stejném časovém pásmu
jako váš počítač. Při výběru ze seznamu se můžete stiskem písmene
přesunout na první položku začínající daným písmenem.

8.5. MD5 hesla
--------------

Další otázka zní, zda chcete nainstalovat MD5 hesla. Tato
alternativní metoda ukládání hesel je bezpečnější než standardní
funkce ,,crypt''.

Přednastavené je ``Ne'', ale pokud nepotřebujete podporu NIS a velmi
vám záleží na bezpečnosti vašeho stroje, měli byste odpovědět ``Ano''.

8.6. Podpora stínových hesel (Shadow Password)
----------------------------------------------

Pokud jste neodpověděli na MD5 hesla ``Ano'', systém se vás zeptá, zda
chcete povolit používání stínových hesel. Stínová hesla jsou
prostředkem k lepšímu zabezpečení systému. Systémy bez stínových
hesel uchovávají uživatelská hesla v zašifrované podobě v souboru
`/etc/passwd' přístupném všem uživatelům. Tento soubor musí zůstat
čitelný, poněvadž obsahuje důležité informace o uživatelích, například
jak se mají převádět uživatelská jména na odpovídající číselné
hodnoty. Kdokoliv, kdo získá soubor `/etc/passwd', se může pokusit
útokem hrubou silou (automatizované zkoušení všech možných kombinací)
odhalit, jaká hesla mají uživatelé systému.

Pokud povolíte použití stínových hesel, hesla se budou uchovávat v
souboru `/etc/shadow', který je přístupný pouze správci systému.
Vřele doporučujeme stínová hesla používat.

Na stínová hesla můžete systém převést i později programem
`shadowconfig'. Po instalaci najdete postup v souboru
`/usr/share/doc/passwd/README.debian.gz'.

8.7. Nastavení rootova hesla
----------------------------

Účet _root_ je účtem pro _superuživatele_, na kterého se nevztahují
bezpečnostní omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte
správu systému, a jen na dobu nezbytně nutnou.

Uživatelská hesla by měla být sestavena ze 6 až 8 písmen, obsahovat
malá a velká písmena včetně dalších znaků (jako % ; ,). Speciální
pozornost věnujte výběru hesla pro roota, protože je to velmi mocný
účet. Vyhněte se slovům ze slovníků, jménům oblíbených postav,
jakýmkoliv osobním údajům, prostě čemukoliv, co se dá lehce uhodnout.

Jestliže vám někdo bude tvrdit, že potřebuje heslo vašeho rootovského
účtu, buďte velice ostražití. V žádném případě byste neměli toto
heslo prozrazovat! Jedině snad, že daný stroj spravuje více
spolu-administrátorů.

8.8. Vytvoření uživatelského účtu
---------------------------------

Systém se zeptá, zda nyní chcete vytvořit uživatelský účet. (Účet je
právo k používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo).
Tento účet byste měli používat ke každodenní práci. Jak již bylo
řečeno, _nepoužívejte_ účet superuživatele pro běžné úkoly.

Proč ne? Případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a dokonce
by si mohla vyžádat novou instalaci systému. Dalším důvodem je
možnost, že vám může být nastrčen program nazývaný _trojský kůň_,
který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší bezpečnost vašeho
systému. Kvalitní knihy o administraci unixového operačního systému
vám jistě podrobněji osvětlí danou problematiku. Jestliže v Unixu
začínáte, uvažte četbu na toto téma.

Jméno uživatelského účtu si můžete vybrat zcela libovolně. Například,
pokud se jmenujete Jan Novák, vytvořte si nový účet ,,novak'',
,,jnovak'' nebo ,,jn''. Kromě hesla budete ještě dotázáni na celé
jméno uživatele.

Pokud budete chtít vytvořit další účet, můžete to udělat kdykoliv po
skončení instalace programem `adduser'.

8.9. Nastavení PPP
------------------

Dále budete dotázáni zda chcete instalovat zbytek systému přes PPP.
Jestliže instalujete z CD a/nebo jste připojeni přímo k síti, můžete
klidně zvolit ``Ne'' a tuto sekci přeskočit.

Pokud odpovíte kladně, spustí se program `pppconfig', který vám pomůže
PPP nastavit. _Až se vás program bude ptát na název vytáčeného
(dialup) spojení, uveďte ,,provider''._

Doufáme, že s pomocí `pppconfig'u bude nastavení snadné. Pokud by se
vám to nepodařilo, přečtěte si následují pokyny.

Pro nastavení PPP potřebujete znát základy prohlížení a editace
souborů v GNU/Linuxu. K zobrazení obsahu souboru používejte programy
`more', nebo `zmore' pro komprimované soubory s koncovkou `.gz'.
Například soubor `README.debian.gz' si můžete prohlédnout příkazem
`zmore README.debian.gz'. Pro úpravu souborů je v základním systému
nainstalován editor `nano', který nepřekypuje funkcemi, ale je snadno
použitelný. Později si samozřejmě můžete doinstalovat další editory a
prohlížeče, jako třeba `jed', `nvi', `less' a `emacs'.

V souboru `/etc/ppp/peers/provider' nahraďte `/dev/modem' řetězcem
`/dev/ttyS<#>', kde <#> značí číslo sériového portu. V Linuxu se
porty označují čísly od 0, takže první sériový port je pod Linuxem
`/dev/ttyS0'. Dále upravte soubor `/etc/chatscripts/provider', kam
vložíte telefonní číslo ke zprostředkovateli Internetu, uživatelské
jméno a heslo. Sekvenci ,,\q'' v úvodu hesla nemažte, protože
zabraňuje zapisování hesla do souborů se záznamem spojení.

Místo ověření uživatele v textovém režimu používají mnozí
zprostředkovatelé protokoly PAP nebo CHAP, jiní používají oba druhy.
Jestliže váš poskytovatel požaduje PAP nebo CHAP, je třeba postupovat
jiným způsobem. V souboru `/etc/chatscript/provider' zakomentujte vše
za vytáčecí sekvencí (začíná ,,ATDT''), upravte soubor
`/etc/ppp/peers/provider' podle návodu uvedeného výše a připojte `user
<jmeno>', kde <jmeno> je vaše uživatelské jméno u zprostředkovatele
připojení. Dále editujte soubor `/etc/ppp/pap-secrets' nebo
`/etc/ppp/chap-secrets' a doplňte do něj heslo.

Do souboru `/etc/resolv.conf' ještě doplňte IP adresu DNS serveru
vašeho zprostředkovatele připojení. Řádky souboru `/etc/resolv.conf'
jsou v následujícím formátu: `nameserver <xxx.xxx.xxx.xxx>' kde <x>
jsou čísla v IP adrese. Případně byste mohli do souboru
`/etc/ppp/peers/provider' přidat možnost `usepeerdns', čímž zapnete
automatický výběr vhodných DNS serverů podle nastavení hostitelského
počítače.

Pokud váš poskytovatel používá standardní přihlašovací proceduru, mělo
by být vše připraveno k připojení. PPP spojení spustíte pod
uživatelem root příkazem `pon' a jeho průběh můžete sledovat pomocí
`plog'. Odpojíte se příkazem `poff'.

Pro další informace o používání PPP v Debianu si přečtěte
`/usr/share/doc/ppp/README.Debian.gz'.

Pro statické připojení pomocí SLIP budete muset do souboru
`/etc/init.d/network' přidat příkaz `slattach' (z balíku `net-tools').
Dynamické SLIP vyžaduje balík `gnudip'.

8.10. Nastavení APT
-------------------

Uživatelé nejčastěji instalují balíčky programem `apt-get' z
balíčku`apt'.[1] Aby APT věděl, odkud má získávat balíčky, musí se
nastavit. S tím pomůže utilita `apt-setup'.

Po skončení instalace můžete kdykoliv změnit nastavení APT spuštěním
programu `apt-setup', nebo ručně upravit soubor
`/etc/apt/sources.list'.

Jestliže instalujete z oficiálních CD, pak by CD v mechanice mělo být
automaticky bez ptaní nastaveno jako zdroj pro apt. Poznáte to podle
toho, že uvidíte jak je CD zkoumáno a poté budete dotázáni zda chcete
nastavit další CD. Jestliže máte sadu několika CD --- a většina lidí
má ---tak byste měli pokračovat a postupně nechat prozkoumat všechna
CD.

Uživatelům bez oficiálních CD bude nabídnuto několik možností, jak
získat debianí balíčky: FTP, HTTP, CD-ROM nebo lokální souborový
systém.

Všimněte si, že je úplně normální (a dokonce výhodné) mít několik
různých APT zdrojů i pro jeden a ten samý debianí archív. `apt-get'
automaticky ze všech dostupných verzí balíčku vybere tu s nejvyšším
číslem verze. Nebo pokud máte například jako zdroje uvedeny HTTP i
CD-ROM, `apt-get' bude implicitně využívat CD-ROM a HTTP použije pouze
pokud na síti bude novější verze daného balíčku. Na druhé straně není
nejlepší nápad přidat zbytečně mnoho APT zdrojů, protože to zpomalí
proces kontroly síťových archívů na nové verze.

[1] Ve skutečnosti balíčky instaluje program na nižší úrovni: `dpkg'.
`dpkg' je podle potřeby volán z nástroje `apt-get', který se stará o
získání potřebných balíčků ze sítě, CD nebo jiného zdroje a také o
vyřešení závislostí mezi balíčky.

8.10.1. Nastavení síťových zdrojů pro balíčky
---------------------------------------------

Jestliže plánujete instalovat zbytek sytému po síti, nejvhodnější
volba je asi zdroj ,,http''. Zdroje dostupné přes ,,ftp'' nejsou o
nic horší, ale navazování spojení může trvat déle.

Další otázka se ptá, zda chcete mít přístup k nesvobodnému softwaru.
To znamená komerční nebo jiný software, jehož licenční podmínky
nevyhovují Debian Free Software Guidelines
(http://www.debian.org/social_contract#guidelines). Můžete odpovědět
``Ano'', ale buďte opatrní při instalaci takového softwaru, protože se
musíte ujistit, že jej používáte v souladu s licenčními podmínkami.

V dalším kroku sdělíte `apt-setup'u zemi ve které žijete a podle toho
se vybere některé z oficiálních internetových zrcadel Debianu. Z
nabídnutého seznamu vhodných serverů si některý vyberte.

Jestliže instalujete přes HTTP, budete dotázáni na nastavení proxy
serveru. To je někdy potřeba pro uživatele za firewallem, na
podnikových sítích a podobně.

Nakonec bude nově zvolený síťový zdroj balíčků otestován a jestli vše
dopadne dobře, budete vám nabídnuta možnost přidat další zdroj.

8.11. Instalace balíčků: základní nebo pokročilá
------------------------------------------------

Nyní budete dotázáni, zda chcete výběr balíčků provést jednodušší nebo
detailnější cestou. Doporučujeme vám začít jednodušším způsobem,
protože k detailnímu nastavení se můžete vrátit po skončení instalace.

Protože je `base-config' velmi líný, tak si na pomoc zavolá jiné
aplikace. Pro začátečnickou instalaci spustí program `tasksel' nebo
pro pokročilou program `dselect'. Oba dva nástroje můžete spustit
samostatně kdykoliv po instalaci a nainstalovat si tak další balíčky.
Pokud potřebujete po skončení instalace doinstalovat konkrétní
balíček, jednoduše spusťte příkaz `apt-get install <balik>', kde
<balik> je jméno balíčku, který chcete nainstalovat.

8.12. Jednoduchá cesta --- instalace úloh
-----------------------------------------

Jestliže jste zvolili ,,simple'' instalaci, ocitnete se v programu
`tasksel'. Program vám předloží nabídku připravených softwarových
úloh. Vždy samozřejmě můžete přejít k programu `dselect' a balík po
balíku určit co se má instalovat, ovšem projít všechny balíky vám
pravděpodobně zabere hodně času, protože budete vybírat z 7850 balíků!

Z tohoto důvodu vám raději nabízíme _úlohy_ (zadání). _Zadáním_ se
myslí funkce, kterou systém bude schopen plnit. Můžete volit z
několika předpřipravených zadání jako třeba ,,vývoj v jazyku C'',
,,souborový server'' nebo ,,GNOME''.

U každé úlohy si můžete výběrem ,,Task Info'' nechat zobrazit
podrobnější informace o úloze, jako třeba seznam balíčků v ní
obsažených. Oddíl 11.4, `Místo potřebné pro úlohy' obsahuje tabulku
několika úloh a jejich přibližné velikosti.

Až skončíte s výběrem zadání, vyberte ,,Finish''. Tím se spustí
`apt-get', který nainstaluje vybrané balíčky. I když nevyberete žádné
úlohy, doinstalují se všechny chybějící balíky s prioritou standardní,
požadované a důležité. (To je ekvivalentní spuštění příkazu `tasksel
-s' a v současné době to znamená asi 37 megabajtů balíčků). Před
samotnou instalací se ještě zobrazí počet instalovaných balíků a
celková velikost balíčků, které se musí stáhnout ze sítě.

Zde musíme zmínit, že v připravených úlohách je zahrnuta pouze malá
část ze všech 7850 balíčků dostupných v Debianu. Informace o dalších
balících získáte příkazem `apt-cache search <hledany-retezec>' (viz
manuálová stránka apt-cache(8)), nebo si podle popisu níže spusťte
program `dselect'.

8.13. Pokročilá správa balíčků programem `dselect'
--------------------------------------------------

`dselect' se spustí v případě, že jste zvolili výběr balíčků tlačítkem
,,advanced''. V dselect Tutorial (dselect-beginner.cs.html) jsou
informace, které byste měli znát předtím, než `dselect' spustíte.
`dselect' slouží k výběru jednotlivých _balíků_, které se nainstalují
na váš počítač. Program `dselect' je nutné spustit jako superuživatel
(root).

8.14. Výzvy během instalace balíčků
-----------------------------------

Každý balíček, který jste vybrali v programech `tasksel' nebo
`dselect', bude rozbalen a nainstalován programy `apt-get' a `dpkg'.
Pokud jsou k instalaci balíčku potřebné informace od uživatele, budete
na ně dotázáni během této fáze instalace. Na obrazovce se také mohou
objevit zprávy o instalačních problémech.

8.15. Přihlášení do systému
---------------------------

Po dokončení instalace balíků se setkáte s výzvou k přihlášení do
sytému (tzv. login prompt). Přihlaste se na svůj osobní účet, systém
je připraven k používání.

Pokud jste začínající uživatel, asi si budete chtít prohlédnout
dokumentaci dostupnou v systému. V současné době existuje několik
dokumentačních systémů, ale pracuje se na jejich sjednocení.

Dokumentace vztahující se k instalovaným programům je v adresáři
`/usr/share/doc/' v podadresáři se jménem programu. Například
příručka pro použití programu `apt' (APT User's Guide) je v souboru
`/usr/share/doc/apt/guide.html/index.html'.

`/usr/share/doc/' navíc obsahuje několik speciálních adresářů.
Například linuxové návody ,,jak na to'' (HOWTO) jsou v adresářích
`/usr/share/doc/HOWTO/en-txt/' a `/usr/share/doc/HOWTO/en-txt/mini/'.
Program `dhelp' nainstaluje soubor `/usr/share/doc/HTML/index.html',
který obsahuje seznam instalované dokumentace.

Tyto dokumenty můžete jednoduše prohlížet tak, že vstoupíte do
adresáře s dokumentací (`cd /usr/share/doc/') a napíšete `lynx .'
(tečka znamená aktuální adresář).

Dokumentaci k příkazu můžete získat když napíšete na příkazovém řádku
`info (prikaz)' nebo `man (prikaz)'. Zkrácený návod k použití příkazu
obvykle získáte když za příkaz přidáte argument `--help'. Jestliže je
výstup delší než obrazovka, napište na konec příkazu ještě `| more'
(výstup se pak zastaví po každé plné obrazovce). Všechny příkazy
začínající určitým řetězcem zobrazíte tak, že napíšete řetězec a
dvakrát stisknete klávesu tab. Nápovědu k povelům shellu získáte
příkazem `help'.

Obsáhlejší úvod do Debianu a GNU/Linuxu najdete v
`/usr/share/doc/debian-guide/html/noframes/index.html'.

-------------------------------------------------------------------------------

9. Další kroky
--------------

9.1. Začínáte se systémem UNIX
------------------------------

Jestliže se systémem Unix začínáte, možná budete mít zájem přečíst si
dostupnou literaturu. V Unix FAQ
(ftp://rtfm.mit.edu/pub/usenet/news.answers/unix-faq/faq/) najdete
odkazy na anglické knihy a diskusní skupiny Usenet. Podívejte se také
na User-Friendly Unix FAQ
(http://www.camelcity.com/~noel/usenet/cuuf-FAQ.htm).

Linux je jednou z implementací systému Unix. Na Linux Documentation
Project (LDP) (http://www.tldp.org/) je shromážděno velké množství
elektronických dokumentů a HOWTO (návodů jak na to) týkajících se
Linuxu. Většinu z těchto materiálů si můžete pročítat lokálně, stačí
nainstalovat jeden z balíků `doc-linux-html' (HTML verze) nebo
`doc-linux-text' (ASCII verze), dokumenty budou v
`/usr/share/doc/HOWTO'. V balících jsou dostupné rovněž překlady
některých návodů.

Česky vyšly například knihy:

1. Michal Brandejs (http://www.fi.muni.cz/usr/brandejs/): _UNIX -
Linux._ Kniha je určena pro začínající uživatele Linuxu a systémů
UN*X. Zabývá se základními příkazy a systémem z hlediska
uživatele. Vydala Grada (http://www.grada.cz).

2. Pavel Satrapa (http://www.vslib.cz/~satrapa/): Linux - Internet
Server (http://www.vslib.cz/~satrapa/docs/iserver/index.html).
Kniha popisuje Linux z pohledu správce sítí, konfiguraci
základních síťových služeb a podobně.

3. Matt Welsh: Používáme Linux. Překlad knihy _Running Linux_.
Vydal Computer Press (http://www.cpress.cz/).

Informace specifické pro Debian jsou uvedeny dále.

9.2. Vypínání systému
---------------------

Běžící linuxový systém nesmíte vypínat tlačítkem reset nebo prostým
vytažením ze zásuvky. Pokud se Linux nevypne řízeně, mohou se ztratit
nebo poškodit soubory na disku. Můžete použít klávesovou kombinaci
Ctrl-Alt-Del . Také se můžete přihlásit jako root a napsat `shutdown
-h now', `reboot' nebo `halt'.

9.3. Orientace v Debianu
------------------------

Debian se v liší od ostatních distribucí Linuxu. I když jste již s
Linuxem pracovali, je třeba seznámit se s tím, jak distribuce funguje,
abyste si systém udrželi v pořádku. Tato kapitola vám pomůže se v
Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý přehled.

9.3.1. Balíčkovací systém Debianu
---------------------------------

Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software. Systém
je z velké části spravován balíčkovacím systémem. Jedná se o
adresáře:

* `/usr' (vyjma `/usr/local')

* `/var' (vyjma `/var/local')

* `/bin'

* `/sbin'

* `/lib'

Například když nahradíte program `/usr/bin/perl', nejspíš bude vše
fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku `perl' o své úpravy
přijdete. Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do
stavu ,,hold''.

Jedna z nejlepších instalačních metod je určitě apt. Můžete ji použít
z dselectu, nebo samostatně na příkazové řádce (info apt-get). Apt
vám dovolí sloučit všechny archivy (main, contrib a non-free), takže
můžete instalovat jak standardní verze, tak exportně omezené verze
balíčků.

9.3.2. Správa více verzí
------------------------

Pokud udržujete více verzí různých aplikací, přečtěte si manuálovou
stránku příkazu update-alternatives.

9.3.3. Správa Cronu
-------------------

Všechny periodické úlohy spojené se správou systému by měly být v
adresáři `/etc', protože to jsou konfigurační soubory. Pokud
spouštíte administrátorské úlohy denně, týdně, měsíčně nebo přes noc,
umístěte je do `/etc/cron.{daily,weekly,monthly}'. Spouštění těchto
úloh je řízeno souborem `/etc/crontab'. Úlohy poběží postupně podle
abecedního pořadí.

Jestliže však máte speciálnější požadavky (potřebujete úlohu spouštět
pod jiným uživatelem nebo chcete úlohu pouštět v určitém čase nebo
intervalu), můžete použít soubor `/etc/crontab', nebo ještě lépe
`/etc/cron.d/cokiliv'. Tyto soubory mají navíc pole pro jméno
uživatele, pod kterým se má úloha spustit.

V obou případech stačí přidat/upravit soubory a cron je automaticky
rozpozná a začne používat --- není potřeba spouštět žádný příkaz.
Další informace jsou v cron(8), crontab(5) a
`/usr/share/doc/cron/README.Debian'.

9.4. Další dokumentace
----------------------

Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve `man
<program>' a `info <program>'.

Užitečné informace najdete v adresáři `/usr/share/doc'. Zajímavé
dokumenty jsou v podadresářích `/usr/share/doc/HOWTO' a
`/usr/share/doc/FAQ'. Pokud chcete nahlásit chybu, přečtěte si
soubory `/usr/share/doc/debian/bug*'. Úpravy balíčků specifické pro
Debian jsou zdokumentovány v souborech `/usr/share/doc/(název
balíčku)/README.Debian'.

WWW stránky Debianu (http://www.debian.org/) obsahují spousty
dokumentace o Debianu. V první řadě se podívejte na Debian FAQ
(http://www.debian.org/doc/FAQ/) a prohledejte archív diskusních listů
Debianu (http://lists.debian.org/). Komunita okolo Debianu si
navzájem pomáhá (users for users), takže pokud se chcete přihlásit k
některému z debianích diskusních listů, podívejte se na stránku
přihlášení do diskusního listu
(http://www.debian.org/MailingLists/subscribe).

9.5. Kompilace nového jádra
---------------------------

Proč byste si chtěli sestavit nové jádro? Obvykle nejde o nutnost,
poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině počítačů. Nové
jádro může být užitečné v následujících situacích:

* Potřebujete vyřešit hardwarový konflikt zařízení nebo speciální
nároky hardwaru, které dodávané jádro nezvládne.

* Ve standardním jádře postrádáte podporu zařízení nebo nějakou
službu (např. Advanced power management, SMP).

* Chcete menší jádro bez ovladačů, které nepoužíváte. Urychlíte
start systému a ušetříte paměť.

* Chcete jádro rozšířit o nějakou funkci (např. firewall).

* Chcete jádro z vývojové řady.

* Chcete udělat dojem na známé, vyzkoušet něco nového.

9.5.1. Správa jader
-------------------

Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.

Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky:
`kernel-package', `kernel-source-2.2.20' (aktuální verze v době vzniku
dokumentu), `fakeroot' a další, které již máte patrně nainstalované
(úplný seznam je v souboru `/usr/share/doc/kernel-package/README.gz').

Tato metoda vytvoří ze zdrojových textů jádra .deb balíček a jestliže
máte závislé nestandardní moduly, taktéž z nich vyrobí aktuální
balíčky.

Pozn. Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domníváme se, že s
využitím balíčkovacího softwaru se proces zjednoduší a je také
bezpečnější. Můžete si klidně vzít zdrojové texty jádra přímo od
Linuse a nebudete potřebovat balík `kernel-source-2.2.20'. Přestože
se ve Woodym používá jádro 2.2.20, novější jádra řady 2.4 jsou k
dispozici jako balíčky.

Popis balíku `kernel-package' se nachází v adresáři
`/usr/share/doc/kernel-package'. V následujících odstavcích najdete
jen úvod k jeho použití.

V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.2.20
uložíte do `/usr/local/src'. Jako superuživatel vytvořte adresář
`/usr/local/src' a změňte jeho vlastníka na váš normální účet.
Přihlaste se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít
zdrojové texty jádra (`cd /usr/local/src'), rozbalte archív (`tar xIf
/usr/src/kernel-source-2.2.20.tar.bz2') a přejděte do tohoto adresáře
(`cd kernel-source-2.2.20/'). Proveďte konfiguraci jádra příkazem
`make xconfig' v prostředí X11 nebo `make menuconfig' v ostatních
případech (musíte mít nainstalovaný balíček `ncurses-dev'). Pročtěte
si nápovědu a pozorně vybírejte z nabízených možností. Pokud si v
některém bodu nebudete vědět rady, je většinou lepší zařízení do jádra
vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují k hardwaru,
raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra
zahrnout ,,Kernel module loader'' (tj. automatické vkládání modulů) v
sekci ,,Loadable module support'' , které přednastavené není, avšak
Debian tuto službu předpokládá.

Příkazem `make-kpkg clean' pročistíte strom zdrojových textů a
nastavení balíku `kernel-package'.

Kompilaci jádra provedete příkazem `fakeroot make-kpkg
--revision=jadro.1.0 kernel_image'. Číslo verze si můžete zvolit
podle vlastní úvahy, slouží k vaší orientaci v připravených balících.
Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu vašeho
počítače.

Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako
root napište `dpkg -i
../kernel-image-2.2.20-<podarchitektura>_jadro.1.0_m68k.deb'.
<podarchitektura> je volitelné upřesnění architektury, které jste
zadali před kompilací jádra. `dpkg -i kernel-image...' nainstaluje
jádro spolu s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory
`System.map', který je užitečný při dohledávání problémů v jádře a
`/boot/config-2.2.20' obsahující konfigurační soubor jádra. Během
instalace balíku `kernel-image-2.2.20' dojde i ke spuštění zavaděče
(příslušného k vaší platformě) a obnovení zaváděcího záznamu na disku.
Pokud jste vytvořili balík s moduly, například jestliže máte PCMCIA,
je nutné ho rovněž nainstalovat.

Nyní můžete spustit systém znovu s novým jádrem. Projděte si výpisy,
zda se při instalaci jádra nevyskytly problémy a spusťte `shutdown -r
now'.

Popis balíku `kernel-package' najdete v adresáři
`/usr/share/doc/kernel-package'.

-------------------------------------------------------------------------------

10. Technické údaje o zaváděcích disketách
------------------------------------------

10.1. Zdrojové texty
--------------------

Balík `boot-floppies' obsahuje veškeré zdrojové texty a dokumentaci k
instalačním disketám.

10.2. Záchranná disketa
-----------------------

Záchranná disketa obsahuje souborový systém Ext2 (nebo FAT podle
architektury, kde instalujete) a měla by být čitelná pod operačními
systémy schopnými připojit tyto souborové systémy. Jádro Linuxu se
nachází v souboru `linux.bin'. Soubor `root.bin' je programem gzip
komprimovaný obraz 1,44 MBajtového souborového systému Minix (případně
Ext2), nahrává se do RAMdisku a slouží jako kořenový svazek souborů.

10.3. Náhrada jádra na záchranné disketě
----------------------------------------

Pokud potřebujete na záchranné disketě použít jiné jádro, musíte
vytvořit jádro Linuxu podporující (přímo, nestačí v modulech):

* RAM disk (`CONFIG_BLK_DEV_RAM')

* prvotní RAM disk (initrd) (`CONFIG_BLK_DEV_INITRD')

* programy ve formátu ELF (`CONFIG_BINFMT_ELF')

* zařízení loop (`CONFIG_BLK_DEV_LOOP')

* souborové systémy FAT, Minix a Ext2 (některé z architektur
nepotřebují FAT a/nebo Minix --- podívejte se do zdrojových
textů)

* filtrování socketů pro DHCP (`CONFIG_FILTER')

* paketový socket, taktéž pro DHCP (`CONFIG_PACKET')

* Unixové doménové sockety pro systémové logování (`CONFIG_UNIX')

Ujistěte se, že jádro, které chcete použít, _nemá_ nastavenou položku
`CONFIG_DEVFS'. `CONFIG_DEVFS' není kompatibilní s instalačním
systémem.

Na systémech BVM a Motorola VMEbus byste měli použít utilitu `vmelilo'
spolu se souborem `vmelilo.conf' umístěným na disketě v adresáři
`/etc'.

S největší pravděpodobností také budete chtít nahradit soubor
`modules.tgz' umístěný na disketě s ovladači. Tento soubor je
komprimovaný obsah adresáře `/lib/modules/<kernel-version>'. Adresář
zabalte tak, aby obsahoval i nadřazené adresáře (t.j.
`/lib/modules/').

-------------------------------------------------------------------------------

11. Dodatek
-----------

11.1. Další informace
---------------------

11.1.1. Další informace
-----------------------

Základním zdrojem informací o Linuxu je Linux Documentation Project
(http://www.tldp.org/), kde mimo jiné naleznete návody HOWTO (jak na
to) a odkazy na další dokumenty o jednotlivých částech systému
GNU/Linux.

11.2. Jak získat Debian GNU/Linux
---------------------------------

11.2.1. Oficiální sada CD
-------------------------

Na stránce dodavatelů (http://www.debian.org/CD/vendors/) je seznam
obchodníků prodávajících systém Debian GNU/Linux na CD-ROM. Seznam je
řazený podle států, takže by neměl být problém najít nejbližšího
prodejce.

11.2.2. Místa zrcadlící Debian
------------------------------

Pokud žijete mimo USA a máte přístup k internetu, můžete si stáhnout
debianí balíčky z některého z místních zrcadel archívů Debianu
uvedených v seznamu zrcadel Debianu
(http://www.debian.org/distrib/ftplist).

11.2.3. Popis souborů instalačního systému
------------------------------------------

V této části najdete stručný popis souborů z adresáře `disks-m68k'.
Nemusíte si je stahovat všechny, stačí vybrat jen ty, které jsou
zapotřebí pro vaši metodu instalace.

Většina souborů jsou obrazy disket, nahráním souboru na disketu
vytvoříte požadovaný disk. Tyto obrazy se pochopitelně liší pro
diskety různých kapacit. Například 1,44MB je množství dat, které se
vejde na standardní 3,5 palcové diskety. Obrazy disket pro 1,44MB
pružné disky jsou umístěny v adresáři `images-1.44'. Obrazy pro
diskety s kapacitou 2,88MB (které se obvykle používají pro natažení
systému z CD), jsou uloženy v adresáři `images-2.88'.

Čtete-li tento dokument na Internetu, nejspíš si můžete nahrát uvedené
soubory kliknutím na jejich název (závisí na vašem webovém
prohlížeči). Soubory jsou jinak dostupné na ftp
ftp://ftp.debian.org/debian/dists/woody/main/disks-m68k/current/ nebo
z podobného adresáře z počítače zrcadlícího distribuci Debianu
(Oficiální zrcadla Debianu (http://www.debian.org/distrib/ftplist)).

11.2.3.1. Soubory potřebné k prvotnímu natažení systému
-------------------------------------------------------

_Obrazy záchranné diskety:_
.../current/amiga/images-1.44/rescue.bin
(../../amiga/images-1.44/rescue.bin)
.../current/atari/images-1.44/rescue.bin
(../../atari/images-1.44/rescue.bin)
.../current/bvme6000/images-1.44/rescue.bin
(../../bvme6000/images-1.44/rescue.bin)
.../current/bvme6000/images-2.88/rescue.bin
(../../bvme6000/images-2.88/rescue.bin)
.../current/mac/images-1.44/rescue.bin
(../../mac/images-1.44/rescue.bin)
.../current/mvme147/images-1.44/rescue.bin
(../../mvme147/images-1.44/rescue.bin)
.../current/mvme16x/images-1.44/rescue.bin
(../../mvme16x/images-1.44/rescue.bin)
Záchranné diskety se používají pro prvotní start a pro havarijní
případy, jako když váš systém nechce nastartovat. Proto je
doporučené si zkopírovat obrazy těchto disků na diskety, i když
normálně diskety pro instalaci nepoužíváte.

_Kořenový (root) obraz:_
.../current/amiga/images-1.44/root.bin
(../../amiga/images-1.44/root.bin)
.../current/atari/images-1.44/root.bin
(../../atari/images-1.44/root.bin)
.../current/bvme6000/images-1.44/root.bin
(../../bvme6000/images-1.44/root.bin)
.../current/mac/images-1.44/root.bin (../../mac/images-1.44/root.bin)
.../current/mvme147/images-1.44/root.bin
(../../mvme147/images-1.44/root.bin)
.../current/mvme16x/images-1.44/root.bin
(../../mvme16x/images-1.44/root.bin)
Tento soubor obsahuje obraz dočasného souborového systému, který
se nahraje do paměti při startu ze záchranné diskety. Kořenový
disk se používá pro instalace z pevného disku a disket.

_Instalační soubory pro Amigu_
.../current/amigainstall.tar.gz (../../amigainstall.tar.gz)
.../current/dmesg (../../dmesg)
.../current/amiga/amiboot-5.6 (../../amiga/amiboot-5.6)
.../current/amiga/StartInstall (../../amiga/StartInstall)
.../current/amiga/StartInstall.info (../../amiga/StartInstall.info)
.../current/amiga/StartInstall_CV3D (../../amiga/StartInstall_CV3D)
.../current/amiga/StartInstall_CV3D.info
(../../amiga/StartInstall_CV3D.info)
.../current/amiga/StartInstall_CV64 (../../amiga/StartInstall_CV64)
.../current/amiga/StartInstall_CV64.info
(../../amiga/StartInstall_CV64.info)
.../current/amiga/StartInstall_clgen (../../amiga/StartInstall_clgen)
.../current/amiga/StartInstall_clgen.info
(../../amiga/StartInstall_clgen.info)
.../current/amiga/StartInstall_retz3 (../../amiga/StartInstall_retz3)
.../current/amiga/StartInstall_retz3.info
(../../amiga/StartInstall_retz3.info)
Soubory pro použití při instalaci z AmigaOS.

_Instalační soubory pro Atari_
.../current/atariinstall.tar.gz (../../atariinstall.tar.gz)
.../current/atari/bootstra.prg (../../atari/bootstra.prg)
.../current/atari/bootargs (../../atari/bootargs)
Soubory pro použití při instalaci z Atari.

_Instalační soubory pro MacOS_
.../current/macinstall.tar.gz (../../macinstall.tar.gz)
.../current/mac/Penguin-19.hqx (../../mac/Penguin-19.hqx)
.../current/mac/Penguin-Colors.hqx (../../mac/Penguin-Colors.hqx)
.../current/mac/Penguin.doc.hqx (../../mac/Penguin.doc.hqx)
Soubory pro použití při instalaci z MacOS.

_Instalační soubory pro BVME6000_
.../current/bvme6000/bvmbug-G.bin (../../bvme6000/bvmbug-G.bin)
Soubory pro použití při instalaci z BVME6000.

_Zaváděcí obrazy TFTP a konfigurační soubory_
.../current/bvme6000/tftplilo.bvme (../../bvme6000/tftplilo.bvme)
.../current/bvme6000/tftplilo.conf (../../bvme6000/tftplilo.conf)
.../current/bvme6000/tftplilo.txt (../../bvme6000/tftplilo.txt)
.../current/mvme16x/tftplilo.mvme (../../mvme16x/tftplilo.mvme)
.../current/mvme16x/tftplilo.conf (../../mvme16x/tftplilo.conf)
.../current/mvme16x/tftplilo.txt (../../mvme16x/tftplilo.txt)
Zaváděcí obrazy používané pro zavádění ze sítě (viz Oddíl 4.5,
`Příprava souborů pro zavádění pomocí TFTP') obsahují linuxové
jádro a kořenový souborový systém `root.bin'. Pro VME se podpora
TFTP skládá ze zaváděcích programů Linuxu a konfiguračních
souborů.

11.2.3.2. Soubory linuxového jádra
----------------------------------

Obraz linuxového jádra se používá k instalaci z pevného disku. Pro
instalaci z disket není potřeba.

.../current/amiga/linux.bin (../../amiga/linux.bin)
.../current/atari/linux.bin (../../atari/linux.bin)
.../current/bvme6000/linuxbvme6000.bin
(../../bvme6000/linuxbvme6000.bin)
.../current/mac/linux.bin (../../mac/linux.bin)
.../current/mvme147/linuxmvme147.bin (../../mvme147/linuxmvme147.bin)
.../current/mvme16x/linuxmvme16x.bin (../../mvme16x/linuxmvme16x.bin)
Soubory linuxového jádra.

11.2.3.3. Soubory s ovladači
----------------------------

Tyto soubory obsahují moduly jádra (nebo ovladače) pro ty druhy
hardwaru, které nejsou nezbytné pro zavedení instalačního systému.
Výběr ovladačů provedete ve dvou krocích: nejprve vyberete příslušný
archív s ovladači a potom zvolíte konkrétní ovladače, které chcete
použít.

Tyto diskety se používají až po rozdělení disku a po instalaci jádra.
Jestliže potřebujete určitý ovladač již pro zavedení instalačního
systému, vyberte si jádro, které tento ovladač obsahuje a nezapomeňte
zadat vhodné zaváděcí parametry. Viz Oddíl 5.1, `Zaváděcí argumenty'.

Pamatujte, že archív ovladačů musí být ve shodě s prvotním výběrem
jádra.

_Obrazy disket s ovladači:_
.../current/amiga/images-1.44/driver.bin
(../../amiga/images-1.44/driver.bin)
.../current/atari/images-1.44/driver.bin
(../../atari/images-1.44/driver.bin)
.../current/bvme6000/images-1.44/driver.bin
(../../bvme6000/images-1.44/driver.bin)
.../current/mac/images-1.44/driver.bin
(../../mac/images-1.44/driver.bin)
.../current/mvme147/images-1.44/driver.bin
(../../mvme147/images-1.44/driver.bin)
.../current/mvme16x/images-1.44/driver.bin
(../../mvme16x/images-1.44/driver.bin)
Toto jsou obrazy disket s ovladači.

_Archív disket s ovladači_
.../current/amiga/drivers.tgz (../../amiga/drivers.tgz)
.../current/atari/drivers.tgz (../../atari/drivers.tgz)
.../current/bvme6000/drivers.tgz (../../bvme6000/drivers.tgz)
.../current/mac/drivers.tgz (../../mac/drivers.tgz)
.../current/mvme147/drivers.tgz (../../mvme147/drivers.tgz)
.../current/mvme16x/drivers.tgz (../../mvme16x/drivers.tgz)
Pokud nejste odkázáni na diskety, vyberte jeden z těchto souborů.

11.2.3.4. Instalační soubory základního systému
-----------------------------------------------

Tyto soubory jsou potřeba pouze pro počítače bez funkčního síťového
připojení. Obsahují nutné programy pro běh základního operačního
systému GNU/Linux.

_Archív základního systému_
.../base-images-current/basedebs.tar
(http://http.us.debian.org/debian/dists/woody/main
/disks-m68k/base-images-current/basedebs.tar)
Pokud nejste odkázáni na diskety, zvolte tento soubor.

11.3. Zařízení v Linuxu
-----------------------

V Linuxu existuje v adresáři `/dev' spousta speciálních souborů
nazývaných soubory zařízení. V unixovém světě se k hardwaru
přistupuje právě přes tyto soubory. Soubor zařízení je vlastně
abstraktní rozhraní k systémovému ovladači, který komunikuje přímo s
hardwarem. V následujícím výpisu je uvedeno několik důležitých
souborů zařízení.

fd0 1. disketová mechanika
fd1 2. disketová mechanika

hda pevný disk IDE / CD-ROM na prvním IDE řadiči (Master)
hdb pevný disk IDE / CD-ROM na prvním IDE řadiči (Slave)
hdc pevný disk IDE / CD-ROM na druhém IDE řadiči (Master)
hdd pevný disk IDE / CD-ROM na druhém IDE řadiči (Slave)
hda1 1. oblast na prvním pevném IDE disku
hdd15 15. oblast na čtvrtém pevném IDE disku

sda pevný disk SCSI s nejnižším SCSI ID (tj. 0)
sdb pevný disk SCSI s nejbližším vyšším SCSI ID (tj. 1)
sdc pevný disk SCSI s nejbližším vyšším SCSI ID (tj. 2)
sda1 1. oblast na prvním pevném SCSI disku
sdd10 10. oblast na čtvrtém pevném SCSI disku

sr0 SCSI CD-ROM s nejnižším SCSI ID
sr1 SCSI CD-ROM s nejbližším vyšším SCSI ID

ttyS0 sériový port 0, pod MS-DOSem COM1
ttyS1 sériový port 1, pod MS-DOSem COM2
psaux rozhraní myši na portu PS/2
gpmdata pseudozařízení - jenom opakuje data získaná z GPM (ovladač myši)

cdrom symbolický odkaz na CD-ROM mechaniku
mouse symbolický odkaz na rozhraní myši

null cokoliv pošlete na toto zařízení, zmizí
zero z tohoto zařízení můžete až do nekonečna číst nuly

11.3.1. Nastavení myši
----------------------

Myš můžete používat jak na konzoli, tak v prostředí X Window. Je toho
dosaženo použitím gpm opakovače, který přeposílá signál z myši k X
serveru.

myš => /dev/psaux => gpm => /dev/gpmdata -> /dev/mouse => X
/dev/ttyS0 (opakovač) (symbolický odkaz)
/dev/ttyS1

V souboru `/etc/gpm.conf' nastavte opakovací protokol na hodnotu
,,raw'' a v X ponechte původní myší protokol (soubory
`/etc/X11/XF86Config' nebo `/etc/X11/XF86Config-4').

Důvod použití gpm i pro X Window System je ten, že když se myš
neočekávaně odpojí, stačí restartovat pouze gpm.

user@debian:# /etc/init.d/gpm restart

Pokud z nějakého důvodu nemáte gpm nainstalované nebo ho nepoužíváte,
nastavte Xy, aby četly přímo z myšího zařízení (např. /dev/psaux).
Mnohem více informací najdete v
`/usr/share/doc/HOWTO/en-txt/mini/3-Button-Mouse.gz', `man gpm',
`/usr/share/doc/gpm/FAQ.gz' a README.mouse
(http://www.xfree86.org/current/mouse.html).

11.4. Místo potřebné pro úlohy
------------------------------

Základní instalace woodyho na autorově počítači vyžadovala 117MB.
Všechny standardní balíčky v distribuci zabraly po stažení 38MB a po
instalaci 123MB. Takže k instalaci základního systému a všech
standardních balíčků bylo potřeba 278MB.

Následující tabulka ukazuje velikosti úloh tak, jak je vypisuje
program aptitude (mimochodem, velmi pěkná aplikace). Na systému, ze
kterého jsme tuto tabulku získali, již byly nainstalovány všechny
standardní balíky. Protože se mohou balíky v některých úlohách
překrývat, je možné, že celková velikost instalovaných úloh bude menší
než součet jejich velikostí.

Úloha Zabrané místo (v MB)
po instalaci po stažení k instalaci

stolní počítač 345 118 463
X Window System 78 36 114
hry 49 14 63
Debian Jr. 340 124 464
připojení vytáčenou linkou 28 8 36
přenosný počítač 3 1 4
vědecké aplikace 110 30 140

C a C++ 32 15 47
Python 103 30 133
Tcl/Tk 37 11 48
Fortran 10 4 14

souborový server 1 - 1
poštovní server 4 3 7
news server 6 2 8
tiskový server 48 18 66
konvenční unixový server 55 19 74
webový server 4 1 5

TeX/LaTeX 171 64 235

zjednodušené čínské prostředí 80 29 109
tradiční čínské prostředí 166 68 234
cyrilice 29 13 42
francouzské prostředí 60 18 78
německé prostředí 31 9 40
japonské prostředí 110 53 163
korejské prostředí 178 72 250
polské prostředí 58 27 85
ruské prostředí 12 6 18
španělské prostředí 15 4 19

11.5. Vliv parametrů ,,verbose'' a ,,quiet'' na upovídanost instalačního
programu
----------------------------------------------------------------------------

Zaváděcí argument `verbose' způsobí, že instalační program:

* U LiveCD povolí výběr jiného instalačního média.

* Při připojování oblastí se vždy bude ptát na přípojný bod.

* Zobrazí varování, že starší jádra nepodporují novější souborové
systémy.

* Zobrazí varování, že jádra před 2.4.1 nepodporují ReiserFS 3.6.

* Bude vyžadovat potvrzení cesty k instalačním souborům, i když
byla nalezena pouze jedna cesta.

Naopak argumentem `quiet' docílíte toho, že instalační systém:

* Nezobrazí potvrzení před zápisem zavaděče aboot.

* Nezobrazí potvrzení před přepsáním MBR.

* Nezobrazí hlášku ,,Důležité informace o instalovaném MBR''.

* Vás nevyzve k instalaci přídavných modulů z diskety.

* Nezmíní se o faktu, že s390 nepodporuje restart.

* Nezobrazí potvrzení, zda detekované rozhraní je typu PCMCIA.

* Nezobrazí hlášku o úspěšném nastavení DHCP.

* Nezobrazí (dlouhou) hlášku o zavaděči LILO a podpoře velkých
disků.

* Nezobrazí (dlouhou) hlášku o zavaděči PALO a podpoře velkých
disků.

* Nezobrazí poznámku Dvhtoolu o SGI disklabel.

* Nenapíše, kolik místa zabírá ReiserFS.

* Nevysvětlí, co je ,,Apple_Bootstrap''.

* Bez ptaní připojí první oblast jako /.

* Nenabídne kontrolu vadných sektorů.

* Nezobrazí potvrzení před inicializací oblastí XFS, ext2/3,
ReiserFS, swap.

* Nebude vás přesvědčovat, že odkládací oblast je dobrá věc.

* Před restartem systému nezobrazí nápovědu.

-------------------------------------------------------------------------------

12. Administrivia
-----------------

12.1. O tomto dokumentu
-----------------------

Tento dokument je napsán v jazyce SGML za použití definice typu
dokumentu (Document Type Definition) ,,DebianDoc''. Výstupní formáty
jsou generovány programy z balíku `debiandoc-sgml'.

Aby byl dokument lépe udržovatelný, používáme různé výhody SGML, jako
jsou entity a označené části (marked selections), které nahrazují
proměnné a podmínky z programovacích jazyků. SGML zdroj tohoto
dokumentu například obsahuje informace pro různé typy počítačů.
Použitím označených částí jsou tyto pasáže označeny jako závislé na
dané architektuře a při překladu se zobrazí jenom v určitých verzích
tohoto dokumentu.

12.2. Jak přispět k tomuto návodu
---------------------------------

Problémy a vylepšení týkající se tohoto dokumentu zasílejte formou bug
reportu (hlášení o chybě) v balíku `boot-floppies'. Pročtěte si popis
balíku `bug' nebo dokumentaci na Debian Bug Tracking System
(http://bugs.debian.org/). Je dobré nejprve zkontrolovat databázi
otevřených chyb balíku boot-floppies
(http://bugs.debian.org/boot-floppies), zda už závada nebyla hlášena.
Pokud stejný problém najdete mezi neuzavřenými chybami, můžete doplnit
existující popis o váš poznatek zasláním zprávy na adresu
<XXXX@bugs.debian.org>, kde <XXXX> je číslo již nahlášeného problému.

Ještě lepší je získat zdroj toho dokumentu ve formátu SGML a vytvářet
záplaty (patch) přímo proti němu. Snažte se vždy pracovat s
nejčerstvější verzí z unstable
(ftp://ftp.debian.org/debian/dists/unstable/) distribuce. Samotný
zdroj dokumentu se nachází v balíku `boot-floppies'. Další možností
je prohlížení zdrojů přes CVSweb
(http://cvs.debian.org/boot-floppies/). Návod, jak získat soubory z
CVS, najdete v README-CVS
(http://cvs.debian.org/cgi-bin/viewcvs.cgi/~checkout~/boot-floppies/README-CVS?tag=HEAD%26content-type=text/plain).

Prosíme vás, abyste _nekontaktovali_ autory tohoto dokumentu přímo.
Existuje diskusní list balíku `boot-floppies', který je zaměřen i na
tento manuál. Jeho adresa je <debian-boot@lists.debian.org>. Návod,
jak se do listu přihlásit, je na stránce Přihlášení do diskusních
listů Debianu (http://www.debian.org/MailingLists/subscribe), zprávy
jsou dostupné v archívu diskusních listů Debianu
(http://lists.debian.org/).

12.3. Hlavní spoluautoři
------------------------

K tomuto dokumentu přispělo mnoho uživatelů a vývojářů Debianu.
Zmíníme alespoň Michaela Schmitze (m68k), Franka Neumanna (je autorem
instalačního manuálu pro Amigu
(http://www.informatik.uni-oldenburg.de/~amigo/debian_inst.html)).
Dále to jsou Arto Astala, Eric Delaunay, Ben Collins (SPARC) a
Stéphane Bortzmeyer (mnoho oprav a textu)

Užitečné informace sepsal Jim Mintha. Přínosné vám mohou být Debian
FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/), Linux/m68k FAQ
(http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html), Linux for SPARC Processors
FAQ (http://www.ultralinux.org/faq.html), Linux/Alpha FAQ
(http://linux.iol.unh.edu/linux/alpha/faq/) a další. Uznání patří i
lidem, kteří tyto volně dostupné a bohaté zdroje informací spravují.

12.4. Český překlad
-------------------

Tento dokument smí být šířen za podmínek uvedených v GNU General
Public License. Vlastníky autorských práv k překladu jsou Miroslav
Kuře <kurem@debian.cz>, Jiří Mašík <masik@debian.cz> a Vilém Vychodil
<vychodiv@debian.cz>. Na lokalizaci instalačního programu se podíleli
Petr Čech <cech@atrey.karlin.mff.cuni.cz>, Pavel Makovec
<pavelm@debian.cz> a Jiří Mašík.

12.5. Ochranné známky
---------------------

Všechny ochranné známky jsou majetkem jejich vlastníků.

-------------------------------------------------------------------------------

Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Motorola 680x0

Bruce Perens
Sven Rudolph
Igor Grobman
James Treacy
Adam Di Carlo

verze 3.0.23, 16 May, 2002