[ předchozí ] [ Souhrn ] [ Autorská práva ] [ Obsah ] [ další ]

Instalace systému Debian GNU/Linux 2.2 na architektuře Motorola 680x0
Kapitola 4 Poznámky k rozdělování disku


4.1 Trochu teorie

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Windows95, WindowsNT, OS/2, DOS, FreeBSD) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data. Většina uživatelů pokládá navíc za nutnost mít vydělenou část disku pro virtuální paměť. Tento oddíl slouží operačnímu systému jako odkládací prostor. Vydělení swap partition umožní efektivnější využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.

Většina uživatelů vyčlení pro Linux více než jeden oddíl na disku. Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození souborového systému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Jako minimum můžete uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu, budete schopni spustit Linux a provést nápravu, může vám to ušetřit novou instalaci systému.

Druhý důvod je obyčejně závažnější při pracovním nasazení Linuxu, ale záleží k čemu systém používáte. Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy, může zaplnit celý disk. Naruší chod systému, poněvadž Linux potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít z vnějších příčin, například nevyžádaný e-mail vám lehce zaplní disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze uchránit před mnoha problémy, v příkladu uvedeném výše při oddělení /var/spool/mail na zvláštní část disku bude systém fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou.

Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat znovu a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze oknem.


4.1.1 Strom adresářů

Následující seznam popisuje některé důležité adresáře. Měl by vám pomoci při rozhodování o rozdělení disku na oblasti. Pokud je to pro vás příliš matoucí, nebo něčemu zcela nerozumíte, klidně tuto pasáž ignorujte a přečtěte si ji až po prostudování zbytku instalačního manuálu.


4.2 Plánované použití systému

Je velmi důležité vědět, pro jaký účel budete počítač používat. Podle toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální rozdělení pevného disku.

This has changed for Potato -- we need to update it. Pro zjednodušení instalace Debian nabízí několik přednastavených profilů What does this need to be called? (viz Výběr a instalace profilů, Oddíl 7.21). Profil je jednoduše sada balíčků, které jsou při instalaci automaticky vybrány, takže je nemusíte vybírat ručně.

U Každého profilu je udávaná velikost výsledného systému po instalaci. I když přednastavené profily nepoužíváte, je vhodné si následující odstavce aspoň pročíst, protože vám pomůžou získat představu o potřebné velikosti oddílů.

Zde je uvedeno několik profilů a jejich velikosti: The various applications and sizes should probably go here.

Server_std
Tento malý profil je vhodný pro očesaný server, který neobsahuje zbytečné vymoženosti pro obyčejné uživatele. Obsahuje FTP server, web server, DNS, NIS, a POP. Zabere okolo 50MB. Toto je samozřejmě pouze velikost instalovaného softwaru - musíte připočíst velikost dat, která budete poskytovat.

Dialup
Standardní desktop obsahující X window system, grafické a zvukové aplikace, editory, etc. Velikost balíčků bude asi 500MB.

Work_std
Více ořezaná pracovní stanice bez X window system a X aplikací. Pravděpodobně bude vhodná pro laptopy a přenosné počítače. Velikost je zhruba 140MB. (Poznámka: autor má laptop s přizpůsobenou instalací obsahující i X11, která zabírá pouze 100MB)!

Devel_comp
Desktop se všemi vývojářskými balíčky, jako je Perl, C, C++, atd. Velikost je okolo 475MB. Předpokládejme, že přidáte X11 a nějaké další balíčky pro další použití. Pro tento typ počítače byste měli počítat s asi 800MB.

Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů, data). Při přidělování místa pro vaše vlastní soubory a data je vždy lepší být velkorysý. Konkrétně v Debianu oblast /var obsahuje hodně dat závislých na dané situaci. Například soubory programu dpkg mohou klidně zabrat 20MB, ani nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů (většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro /var uvažovat o alokování minimálně 50MB.


4.3 Názvy zařízení v Linuxu

Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných operačních systémech. Pro budoucí práci budete potřebovat vědět, jak se zařízením v Linuxu přidělují názvy.

Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení: ,,sda1'' a ,,sda2'' představují první a druhý oddíl prvního disku na SCSI.

Například předpokládejme počítač se dvěma disky na sběrnici SCSI na pozicích 2 a 4. Prvnímu disku na pozici 2 odpovídá zařízení ,,sda'', druhému ,,sdb''. Tří oddíly na disku ,,sda'' by byly pojmenovány ,,sda1'', ,,sda2'', ,,sda3''. Stejné schéma označení platí i pro disk ,,sdb''.

Máte-li v počítači dva řadiče pro SCSI, pořadí disků zjistíte ze zpráv, které Linux vypisuje při startu.

Systémy VMEbus používající SCSI disketovou mechaniku TEAC FC-1 ji uvidí jako normální SCSI disk. Aby byla identifikace mechaniky jednodušší, instalační program vytvoří symbolický odkaz na příslušné zařízení a pojmenuje ho ,,/dev/sfd0''.


4.4 Doporučené rozdělení disku

Jak jsme již uvedli, máte-li místo na disku, měli byste si určitě vytvořit dva svazky - menší kořenový a větší, na němž bude připojen adresář /usr. Většině uživatelů stačí dva oddíly. Zvlášť v případě, že máte jeden malý disk, vytvořením mnoha oddílů plýtváte prostorem na disku.

Chcete-li instalovat více programů, které nejsou přímo součástí distribuce, může se vám hodit samostatný oddíl pro /usr/local. Pro počítač, který zpracovává hodně pošty, má smysl vytvořit svazek pro /var/spool/mail. Někdy je dobré oddělit adresář /tmp na oddíl s kapacitou 20 - 32 MB. Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro jejich domovské adresáře /home. Obecně platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a záleží, k čemu Linux používáte.

Při instalaci komplikovanějšího systému (např. serveru) se podívejte na Multi Disk HOWTO, na podrobnou informaci. Tento odkaz může být zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu.

Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových administrátorů jsou různé, jedna zkušenost je mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, pro většinu uživatelů přitom nemá smysl vytvořit více jak 64 MB virtuální paměti. Samozřejmě, že existují výjimky, budete-li řešit soustavu 10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak gigabyte odkládacího prostoru. Pokud potřebujete hodně virtuální paměti, zkuste umístit její oddíly na různé disky. Na druhé straně počítače Atari a Macintosh nemají vůbec rády virtuální paměť, takže místo používání velké virtuální paměti si raději pořiďte tolik operační paměti, kolik jen bude možné.

Na 32-bitových architekturách (i386, m68k, 32-bit SPARC, a PowerPC), využije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálně 2 GB, takže není důvod, proč překračovat tuto hranici. Na počítačích Alpha a SPARC64 je limit tak velký, že se považuje za téměř neomezený (ze současného pohledu). Máte-li větší nároky na virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé fyzické disky, a pokud možno, na různé IDE nebo SCSI kanály. Jádro bude vyrovnávat zátěž mezi jednotlivé oblasti, což se projeví ve zvýšení rychlosti.


4.5 Příklady dělení disku

Můj počítač má 32 MB paměti a 1,7 GB IDE disk na zařízení /dev/hda. Na /dev/hda1 je oddíl pro DOS o velikosti 500 MB (měl jsem jí vytvořit jen 200 MB, poněvadž jí skoro nepoužívám). Odkládací oddíl má 32 MB a je na /dev/hda3. Zbytek tj. asi 1,2 GB na /dev/hda2 je kořenový svazek pro Linux.


4.6 Rozdělení disku před instalací Debianu

Rozdělení disku můžete provést buď před instalací Debianu nebo v jejím průběhu. Pokud je celý počítač vyhrazen pro instalaci Debianu, rozdělení disku by mělo probíhat jako součást instalačního procesu (``Rozdělit pevný disk'', Oddíl 7.7). Když máte počítač s více operačními systémy, je obvykle lepší nechat každý systém, ať si vytvoří své vlastní oblasti.

Následující sekce obsahují informace o dělení disku z vašeho původního operačního systému. Toto dělení probíhá ještě před instalací. Pamatujte, že si budete muset převádět mezi jmény oblastí jak je značí Linux a mezi tím, jak je značí ostatní operační systémy; viz Názvy zařízení v Linuxu, Oddíl 4.3.


4.6.1 Dělení v AmigaOS

Jestliže používáte AmigaOS, můžete disk rozdělit ještě před instalací programem HDToolBox.

  1. Spusťte HDToolBox, vyberte disk, který chcete dělit, klikněte na tlačítka ,,Partition Drive'' a vyberte nebo vytvořte oblast, kterou chcete použít jako root svazek Debianu.
  2. Dále musíte aktivovat ,,Advanced options'' a změnit následující položky:
  3. pokud vytváříte více než jednu Linuxovou oblast, pokračujte naprosto stejným způsobem jako v předchozím případě.
  4. Nyní vyberte oblast, kterou chcete používat jako virtuální paměť a opakujte stejné kroky jako předtím, ale nastavte identifikátor oblasti na 0x53575000 (což jinak znamená "SWP\0").
  5. Zapište si jména Linuxových oblastí které jste právě vytvořili Pro podrobnější informace o pojmenování oblastí v Linuxu se podívejte na Názvy zařízení v Linuxu, Oddíl 4.3.
  6. Vraťte se do hlavního okna programu HDToolBox a uložte rozdělení na disk volbou ,,Save changes to drive''. U takovéto operace platí přísloví dvakrát měř, jednou řež. Dvakrát se rozmyslete, než kliknete na tlačítko ,,Yes'' -- jste si jistí, že jste vybrali správné oblasti? Máte zazálohovaná všechna důležitá data pro případ chyby? Po kliknutí na ,,Yes'' se Amiga restartuje (pokud to bude nutné) a rozdělení je hotovo.


4.6.2 Dělení disku v Atari TOS

Identifikátory (ID) diskových oblastí v Atari jsou tříznakové položky: pro datové oblasti se používá ,,LNX'' a pro oblasti s virtuální pamětí ,,SWP''. Pokud instalujete systém na počítač s malou pamětí, je nutno také vytvořit malou Minixovou oblast (asi 2MB), která bude mít identifikaci ,,MNX''. Pozor! Nejen že špatné nastavení ID jednotlivých oblastí zabrání instalačnímu programu rozpoznat diskové oblasti, ale také způsobí, že TOS se bude pokoušet přistoupit na Linuxové oblasti, což se nebude líbit ovladači pevného disku, který na oplátku prohlásí celý disk za nedostupný.

Mezi ataristy existují spousty rozdělovacích programů od třetích společností (Atari utilita harddisk bohužel nepovolí změnit ID oblasti), a tento manuál se nemůže detailně zabývat každým z nich. Následující postup tedy pokrývá program SCSITool (od Hard+Soft GmBH).

  1. Spusťte SCSITool a vyberte disk, který chcete rozdělit (menu ,,Disk'', položka ,,select'').
  2. Z menu ,,Partition'' vyberte buď ,,New''pro přidání nových oblastí nebo změnu velikostí stávajících, nebo ,,Change'' pro změnu jedné konkrétní oblasti. Pokud ještě nemáte vytvořené vytvořené oblasti se správnými velikostmi a nechcete jenom změnit ID oblasti, je asi lepší použít možnost ,,New''.
  3. Pokud jste zvolili ,,New'', vyberte v dialogovém okně položku ,,existing''. V následujícím okně se zobrazí seznam existujících oblastí, které můžete doladit posouváním posuvníků. První sloupec v seznamu oblastí obsahuje typ oblasti, který můžete editovat pouhým kliknutím do textového pole. Když skončíte s editací oblastí, uložte změny kliknutím na tlačítko ,,Ok''.

    V případě že jste zvolili ,,Change'', vyberte ze seznamu oblast, kterou chcete změnit a v dialogovém okně vyberte ,,other systems''. Další okno vypíše detailní informace o umístění vybrané oblasti a nechá vás změnit ID oblasti. Změny uložte kliknutím na tlačítko ,,Ok''.

  4. Někam si poznamenejte Linuxová jména těch oblastí, které jste vytvořili nebo změnili pro použití Linuxem -- viz Názvy zařízení v Linuxu, Oddíl 4.3.
  5. Ukončete SCSITool přes menu ,,File'' a položku ,,Quit''. Počítač se restartuje, aby se potvrdilo, že TOS používá změněnou tabulku oblastí. Pokud jste změnili jakoukoliv TOS/GEM oblast, bude neověřená a bude se muset znovu inicializovat (říkali jsme vám, že si máte zálohovat všechna data na disku, že?).

V instalačním programu Linuxu existuje rozdělovací nástroj pro Linux/m68k nazvaný atari-fdisk, ale zatím doporučujeme rozdělovat disk editorem oblastí v TOS, nebo nějakým jiným nástrojem. Pokud váš editor oblastí nemá možnost editovat typ oblasti, můžete udělat tento kritický krok později (z dočasného instalačního ramdisku). SCSITool je jediný nám známý editor oblastí, který podporuje výběr libovolného typu oblasti, ale samozřejmě zde mohou být jiné nástroje -- vyberte si ten, který vyhovuje vašim požadavkům.


4.6.3 Dělení v MacOS

Na Macintoshi byly testovány tyto nástroje pro dělení disku: HD SC Setup 7.3.5 (Apple), HDT 1.8 (FWB), SilverLining (LaCie), a DiskTool (Tim Endres, GPL). Programy HDT a SilverLining musí být plné verze. Aby nástroj HD SC Setup od Applu mohl rozpoznat disky jiných výrobců, musí být ,,opraven''. (Postup jak opravit HD SC Setup za pomoci ResEditu je k dispozici na http://www.euronet.nl/users/ernstoud/patch.html).

was the following paragraph removed on purpose? I found it in the "Installing Debian GNU/Linux 2.1 For Motorola 680x0 - Partitioning your Hard Drive." Pro Macintoshe používajících IDE disky je potřeba použít program Apple Drive Setup k vytvoření prázdného místa pro Linuxové oblasti, a potom v Linuxu provést vlastní dělení disku. Další možnost je použít 68k MacOS verzi pdisku, který je stáhnutelný z MkLinux FTP serveru.

Následující postup se zabývá dělením pomocí Applovského programu HD SC Setup.

Ať už použijete jakékoliv nástroje, je důležité, aby typ oblasti byl nastavený na ,,Apple_Unix_SVR2''. Jména oblastí musí být ,,A/UX Root'', ,,A/UX Root&Usr'' nebo ,,A/UX Usr'' pro datové oblasti, a ,,swap'' pro oblasti, které budou sloužit jako virtuální paměť. Pokud tak neučiníte, oblasti nebudou instalátorem rozpoznány. HD SC Setup použije při ,,uživatelském (Custom)'' vytváření A/UX oblastí správná jména a typy oblastí. Výběr oblasti pro smazání, vytvoření, změnu velikosti se provede myší. Jména oblastí a jejich typy můžete vybrat ze předdefinovaného seznamu.

DiskTool může také vytvářet oblasti typu A/UX, ale zde je potřeba, aby uživatel zadal jména oblastí ručně.

Další postup se vztahuje k dělení disku programy pdisk 68k a Apple Drive Setup.

Spusťte program Apple Drive Setup, vyberte disk, který chcete použít a klikněte na `initialize'. Potom vyberte `custom' a nastavte oblasti podle potřeb. Klikněte na `ok' a pokračujte a inicializačním procesu. Po provedení všech kroků ukončete Apple Drive Setup a spusťte pdisk 68k. V tomto programu stiskněte `e' a ručně zadejte, který disk se má použít (obvykle to bude /dev/hda). Poté zvolte `p' a poznamenejte si začátky a délky jednotlivých oblastí. Následně stiskněte `d' a zadejte číslo první budoucí linuxové oblasti. Dále stiskněte `c' a zadejte počátek a délku oblasti. Pojmenujte ji nějakým výstižným názvem (třeba root, usr, home a podobně). Toto opakujte pro každou Linuxovou oblast. Je důležité, abyste oblast pro virtuální paměť pojmenovali ,,swap'', protože jinak instalátor tuto oblast nepozná.

Popis dalších nástrojů je vítaný. FIXME: more can be gleaned from the Debian/Mac install guide


[ předchozí ] [ Souhrn ] [ Autorská práva ] [ Obsah ] [ další ]
Instalace systému Debian GNU/Linux 2.2 na architektuře Motorola 680x0
verze 2.2.19, 22 November, 2000
Bruce Perens
Sven Rudolph
Igor Grobman
James Treacy
Adam Di Carlo